Waltari a Rusko

Waltari a Rusko

Markéta Hejkalová

  Světoznámý finský spisovatel Mika Waltari se narodil roku 1908 jako poddaný ruského cara - stejně jako všichni Finové narození mezi roky 1809 a 1917. Finsko bylo v té době součástí carského (a necelé poslední dva měsíce dokonce sovětského) Ruska. S tím poddanstvím to ovšem nebylo až tak zlé. Car Alexandr I., který Finsko v důsledku napoleonských válek získal, je „pozvedl mezi národy", jak uvádějí finské učebnice dějepisu. On a jeho nástupci poskytli Finsku velmi rozsáhlou autonomii. Počáteční obavy Finů, že přesun od Švédska k Rusku bude pro jejich zemi znamenat přechod od západní civilizace k východnímu barbarství, se nenaplnily. Nejenže se ve Finsku nemluvilo rusky, ale finština byla zrovnoprávněna s do té doby převládající švédštinou, Finsko získalo samostatnou měnu, Finové nemuseli sloužit v ruské armádě, naopak úřednická místa ve Finsku mohli zastávat pouze rodilí Finové, ne Rusové... Cílem ruských vládců bylo mimo jiné odpoutat Finsko od Švédska a zajistit si spolehlivou a klidnou hranici na severozápadě, aby se mohli věnovat výbojům a potlačování svobod v jiných částech své obrovské říše. Na přelomu 19. a 20. století ale došlo k tomu, čeho se možná bojí i současní ruští vládci - rusky mluvící obyvatelstvo začíná být v Rusku v menšině a vliv centrální moci na život země je slabší a slabší. Mění se i vztah k Finsku, ubývá svobody a přibývá rusifikace a útlaku. Přesto není finská společnost dlouho zajedno v tom, kde by mělo Finsko hledat svou budoucnost - ve změněném, moderním a svobodnějším Rusku, nebo v samostatnosti. Odpověď přichází až s říjnovou revolucí v listopadu 1917 - pokud se Finsko neosamostatní, zůstane součástí země s podivným režimem, v jehož dlouhodobou stabilitu sice nikdo moc nevěří, ale u Rusů je možné všechno. (…)