Zrušme daň dědickou a darovací

Daň dědická i daň darovací patří mezi tzv. majetkové daně, o jejichž radikální zvýšení usiluje ČSSD. Oproti tomu ODS s takovým postupem zásadně nesouhlasí a ke zvýraznění tohoto postoje přišla s vlastními iniciativami směřujícími k úplnému zrušení těchto daní. Posledním výrazem těchto snah je návrh zákona o zrušení daně dědické a darovací, který autor tohoto textu předložil Sněmovně společně s Waltrem Bartošem.

Všechny stávající majetkové daně jsou nesmírně neefektivní. Výnos daně z nemovitosti činí cca 4,5 miliardy Kč, výnos daně z převodu nemovitostí 6,4 miliardy Kč, daně dědické 112 milionů Kč a daně darovací 475 milionů Kč (údaje za rok 2001). Náklady na výběr těchto daní jsou přitom enormní, a to jak na straně státu, tak i na straně poplatníků.

Podle údajů, které v odpovědi na interpelaci poskytl ministr financí, je v současné době počet pracovníků, kteří mají v náplni práce správu daně dědické a darovací, stanoven na 341 osob. Mzdové náklady za tyto zaměstnance pak činí 63 miliony Kč ročně.

Kromě toho existují také nemalé náklady související s tiskopisy, tedy náklady spojené s jejich tiskem a distribucí. Ty činí dle ministra financí 1,5 milionu Kč. Velmi nákladné jsou i další výdaje spojené se správou majetkových daní jako zákonné pojistné, příděly do FKSP a státní věcné výdaje (výdaje na provoz pracovišť a výpočetní techniky, vybavení pracovišť včetně PC, výdaje charakteru služeb, zejména poštovné a telekomunikace, spotřební kancelářský materiál) a v neposlední řadě výdaje na úpravu softwaru Automatizovaného daňového informačního systému. Celková částka, která je vydávána na tyto další výdaje spojené se správou majetkových daní, činí 71 milionů Kč.

Na straně poplatníků potom existují rovněž nemalé náklady spojené především se ztrátou času, který musí občané vynaložit na vyplnění, odeslání a zaplacení těchto daní. Pokud vezmeme v úvahu, že poplatníky těchto daní jsou stovky tisíc občanů, je zcela jasné, že souhrnné náklady občanů jsou rovněž enormní. Celkově je tedy zřejmé, že náklady státu na správu těchto dvou daní představují částku cca 136 milionů Kč a výnos státu z těchto daní činí cca 587 milionů Kč. Tento poměr mezi náklady a výnosy je pro stát velmi nevýhodný a svědčí o tom, že tyto daně nemá žádný smysl vybírat. Dvojnásob to platí, pokud vezmeme v úvahu skutečnost, že nemalé náklady spojené s těmito daněmi mají také samotní poplatníci.

Kromě argumentu efektivity těchto daní však máme ještě další obecný argument, a tím je nemorálnost majetkových daní. Jsme přesvědčeni o tom, že vytváření majetku, jeho správa a údržba jsou obecně pozitivní hodnoty, které je třeba podporovat a nikoliv trestat zdaněním. Majetek, který je předmětem těchto daní, byl vytvořen z již zdaněných příjmů, a je tedy nemorální dále jej zda­ňovat.

Konkrétní argumenty na podporu zrušení se týkají těchto daní i jednotlivě. U daně dědické je to podpora rodiny a její soudržnosti. Pokud chceme zachovat funkci rodiny jako základního pilíře české společnosti, je třeba podpořit mezigenerační solidaritu mimo jiné i zrušením dědické daně. U daně darovací je to podpora rozvoje skutečné občanské solidarity. Jde nám o to, aby dary poskytnuté ze svobodné vůle občany nebo firmami jiným subjektům nebyly státem zdaňovány. Tímto návrhem tedy podporujeme rozvoj skutečné občanské společnosti.

Pokud jde o otázku, jak nahradit výpadek příjmů z těchto daní, jsem přesvědčen o tom, že celý výpadek těchto daní je možné kompenzovat zvýšením výnosu těch daní, které budeme muset zvýšit v důsledku vstupu ČR do EU. Zde mám na mysli především DPH a spotřební daně.

Je pravděpodobné, že stejně jako v případě návrhu na zrušení daně z nemovitostí a daně z převodu nemovitostí neuspěje ani tato iniciativa. Přesto se domnívám, že předložení těchto návrhů má smysl minimálně v tom, že se podaří pozdržet nebo dokonce zastavit pokus vládní koalice tyto daně výrazně zvýšit. I takový výsledek lze vzhledem ke stávajícímu složení PSP ČR považovat za úspěch.