Architekti v ofsajdu

Seděl jsem nedávno v kanceláři stavebního úřadu v centru velkého města, kde se náš investor radil s milou a vstřícnou referentkou, jak se v projektu obytného bloku v území vybombardovaném za druhé světové války vyvarovat prvků či situací, které by zkomplikovaly jeho projednání v územním řízení. Takovým tématem dle očekávání byly i byty na nároží, jehož poloha byla dána trasováním existujících ulic, a bytům se tedy nedostávalo denního proslunění požadovaného vyhláškou. Jak architekti vědí, nároží domovních bloků z logiky věci, tedy geometrie, při obvyklé délce uliční fasády nemají téměř žádnou fasádu dvorní. A již tak krátké dvorní fasády si v rohu stíní navzájem. Na nárožích tedy zpravidla nelze dosáhnout vyhláškou o obecných technických požadavcích na stavby (č. 268/2009 Sb. /OTP/) požadovaného proslunění bytů. Proto referentka našemu investorovi radila, aby byty prohlásil za studia. V nich se sice nelze přihlásit k trvalému pobytu a při koupi se za ně platí zvýšená sazba DPH, ale zato nemusejí být prosluněna. Namítl jsem, že bych za vhodnější řešení této situace považoval udělení výjimky z paragrafu 13 vyžadujícího délku denního proslunění bytů, protože vyhláška takovou výjimku umožňuje. Paní referentka prohlásila, že její stavební úřad dosud takovou výjimku nevydal a že neví, na základě čeho by ji vydat měl. Tato otázka mne zaskočila. Přece proto, aby se mohlo stavět město, aby se mohly ulice obestavět bloky, aby ulice měly nároží, jak je ve městech obvyklé. Jaký jiný důvod lze pokládat za legitimnější? Zde, v historickém městě, by výjimky měly být udělovány jako na běžícím pásu. To proto, že dle českého stavebního práva není možné postavit město. Lze dle něj postavit pouze modernistická sídliště. (…)