Co je civilizace a co ji ohrožuje

 Civilizace, tedy morální řád individuální svobody chráněné systémem pravidel, vyrostla v Evropě a vrcholem jejího rozkvětu byl liberální anglosaský svět osmnáctého a devatenáctého století. Od dvacátého století dochází k její nezadržitelné destrukci. Můžeme pouze spekulovat, čeho všeho mohla civilizace dosáhnout, kdyby její vývoj etatizace násilně nenarušila.

Civilizace je neteleologická struktura neutrálních pravidel. Neexistuje zde žádný společný záměr, žádné obecné blaho, kterému by se každý musel podřídit. Projevem civilizace je jednak důraz na mír a jednak svobodné tržní hospodářství, které s růstem dominance výrobního faktoru kapitálu chápeme jako kapitalismus. Civilizace je princi­piálně apolitická v tom smyslu, že neumožňuje ­získávat majetek politickými prostředky.
Konstitutivní znaky civilizace definovali velcí liberální myslitelé, kteří nevycházeli ze stejných filozofických východisek, všechny však spojoval ontologický a metodologický individualismus. Všichni byli zajedno v tom, že nepodmíněné soukromé vlastnictví je nutným předpokladem pro svobodu a nezávislost jedince. John Locke deklaroval přirozené právo člověka na svobodný život a nedotknutelné vlastnictví, které je nadřazeno všem ostatním, arbitrárně definovaným kolektivním právům. Skeptik David Hume, který přirozená práva neuznával, formuloval principy svobodného trhu, chápané jako přírodní zákony, jejichž fundamentem jsou nezpochybnitelná vlastnická práva. Humův mladší souputník Adam Smith zdůrazňoval, že politika je funkcí tržních principů. Immanuel Kant formuloval maximu, že každý člověk je svým samoúčelem, nikdy se nemůže stát nástrojem někoho jiného. (…)