Delší procházka v Terčině údolí

Do Terčina údolí lze vstoupit cestou od starého pivovaru, anebo daleko slavnostněji velkou branou z roku 1797. Na francouzské bráně, „divadelním portálu“ celého údolí, si dali Buquoyové opravdu záležet, ozdo­bili ji vázami, a zdůraznili tak význam svého díla, zámeckého parku. Po válce, když byli Buquoyové vyhnáni ze svého panství, celý tento jedinečný areál zpustl. Zchátraly stavby a stavbičky, lesní zátiší a krajinářské partie zarostly houštím. Byl to polozapomenutý kout v polozapomenutém ostře sledovaném kraji na česko--rakouském pomezí v Novohradských horách.
Po duchovně vypjatém baroku, které zanechalo svou výraznou stopu na svahu Kraví hory v architektuře poutního chrámu, přicházejí ke slovu jiné nálady a rodí se romantický zájem o pozemský svět. Ráj nemusí být jen kdesi na nebesích, ale také na zemi, neboť i příroda je součástí velkého stvoření a krásy. Učenci se věnují romantické vědě – fyzice, botanice, geologii – a ani aristokratičtí diletanti nezůstávají pozadu. Něco je skutečné poznávání a něco jen zábava, potřeba nové reprezentace. Do tohoto historického kontextu je třeba zasadit i vznik Terčina údolí, proměnu volné krajiny v ušlechtilý park anglického typu. (…)