Hlasy – Epigramy z pobřeží Baltu

Jan Polkowski (nar. 1953), básník, v období komunismu nakladatel a redaktor samizdatových časopisů a knih, ve svobodném Polsku mj. mluvčí vlády Jana Olszewského (1992). Nositel mnoha literárních cen. Autor samizdatových básnických sbírek To není poezie (To nie jest poezja, 1980), Zhluboka dýchej (Oddychaj głęboko, 1981), Oheň (Ogień, 1983), Stromy (Drzewa, 1986). Legálně vydané sbírky: Elegie z Tymowských hor (Elegie z Tymowskich Gór, 1990), Cantus (2009), Stín (Cień, 2010), Hořká hodina (Gorzka godzina, 2015), Pochod duchů (Pochód duchów, 2018), Rozhovory s Różewiczem (Rozmowy z Różewiczem, 2018), Otcova lžíce (Łyżka ojca, 2021), Zmatené jazyky (Pomieszane języki, 2021). Sebraná díla z let 1977–2022 vyšla v knize Když Bůh váhá. Básně 1.–2. (Gdy Bóg się waha. Poezje 1.–2.). Roku 2013 vydal Polkowski román Stopy krve. Příběh Henryka Harsynowicze (Ślady krwi. Przypadki Henryka Harsynowicza). Publikoval svazek Vrátný a jiné povídky (Portier i inne opowiadania, 2019), deníkové zápisky Pandemie a jiné pohromy (Pandemia i inne plagi, 2020), sbírku publicistických textů Polsko, má láska (Polska, moja miłość, 2014), životopisný rozhovor s Piotrem Legutkem Riziko být Polákem (Ryzyko bycia Polakiem, 2019). Polkowského básně byly přeloženy mimo jiné do němčiny, francouzštiny, angličtiny, španělštiny, ruštiny, ukrajinštiny, rumunštiny, hindštiny a švédštiny. Česky vyšel výbor ze sbírky Cantus (Souvislosti 4/2011, překlad Jaroslav Šubrt).

Sbírka Hlasy Jana Polkowského je solitérním, ojedinělým básnickým dílem, které nemá literární obdobu, a přitom – jako žádný kulturní fenomén – nevyrůstá z prázdna. Jisté literární analogie tu existují, ačkoliv si díky nim současně uvědomujeme podstatné rozdíly, jež pravidla dané tradice narušují.
Z formálního hlediska nejde o pouhý poetický svazek, ale o koherentní a tematicky soudržnou básnickou sbírku – cyklus osmnácti básní věnovaných obětem masakru v polských městech na baltském pobřeží v roce 1970. (…)