Inspirativní Benedikt XVI.

Na Svatopetrském náměstí v Římě bylo 5. ledna 2023 dopoledne zataženo a chladno. Náměstí bylo nezvykle tiché. Smutek a usebrání se zvláštním způsobem mísily s očekáváním. Svět se loučil s emeritním papežem Benediktem XVI. Před venkovním oltářem ležela rakev se zesnulým a na ní evangelium. Stejně jako tomu bylo při pohřbu sv. Jana Pavla II., kdy smuteční rozloučení vedl právě kardinál Joseph Ratzinger, nyní pohřbívaný Benedikt XVI. Tak jako tehdy se i nyní ozvalo z vatikánského náměstí spontánní volání „Santo subito“, „svatým ihned“. Bylo ale jaksi tišší, ne tak silně skandované, méně emotivní. Takový byl ostatně celý obřad. Nepohřbíval se papež, jak tomu bylo po staletí, ale emeritní papež, a s tím nikdo neměl zkušenost a popravdě řečeno si s tím nikdo nevěděl úplně rady. Mši nepředsedal jako obvykle děkan kardinálského kolegia. Byla to papežská pontifikální mše, protože na rozdíl od jiných pohřbů papežů, kdy se konkláve teprve připravuje, byl současný papež František už bezmála jedno desetiletí pontifikem. Hlavy států a vlád nebyly přímo pozvány, ale přesto cítily povinnost či potřebu se zúčastnit. Smuteční obřad nebyl formálně připravován na „nejvyšší úrovni“, ale stejně takový nakonec byl. Určitá bezradnost, jak uskutečnit poslední rozloučení s papežem, který už nebyl papež, je myslím do značné míry příznačná pro celou recepci života a díla Benedikta XVI. (…)