Inteligence a informační prostředí

Z určitého pohledu představuje lidské prostředí druh obřího systému distribuce zásadně užitečných informací. Poskytuje nám informace o centrálních záležitostech našeho zájmu, jako: kde jsme, kam potřebujeme jít, kde bychom mohli najít jídlo nebo kde si dávat pozor na nebezpečí (srážka autem, hrozba pádu). Decentnější, ale o to důležitější je sdělení, kde se budeme cítit dobře a v bezpečí. Zdá se tedy, že pokud shledáme nějaké prostředí krásným, jde o formu integrované vysokoúrovňové informace o podstatném rysu struktury daného místa, účinkující v náš prospěch. Sad plný stromů s chutným zralým ovocem bude zřejmě mnohem krásnější než sad zarostlý nemocnými stromy se shnilým ovocem – to jistě není náhoda. Naše estetická soudnost se vyvinula jako důmyslná schopnost vyhodnotit to, co nám jako organismům prospěje. Jednoduše řečeno, máme přirozenou touhu po kráse – protože máme přirozenou touhu po hlubších, biologicky relevantních vlastnostech míst a věcí, které shledáváme krásnými. Tento proces funguje prostřednictvím přísunu informací a našeho neurofyziologického systému, jenž se vyvinul k tomu, aby zpracovával a interpretoval informace a rozeznával jejich faktický význam, často skrytý pod povrchem. (…)