Islám ve Francii

Známý francouzský filosof se ve svém nejnovějším textu zamýšlí nad tím, jaké místo dnes zaujímá islám ve Francii, případně jaké by měl zaujímat. Tyto otázky se podle něj obtížně kladou, neboť sami nejsme schopni se shodnout na zásadách vzájemného soužití.

Islám velice dobře odhaluje naši neschopnost shodnout se na zásadách vzájemného soužití. Nevíme-li, co si počít s islámem, vyplývá to určitě z charakteristických rysů muslimského společenství. Je to však způsobeno i tím, že vlastně nevíme, co vůbec dělat, pokud bychom měli jednat společně. Stále tytéž problémy se jen zapouzdřují a vyhrocují, po desetiletí se při demoralizující apatii opakují stejné diskuse, ať už jde o Evropu, o výchovu, a tedy i o místo islámu v našem světě.

Náš ochromující zmatek vyplývá z toho, že k těmto otázkám přistupujeme s rozporem v srdci i v duchu. Přejeme si totiž, ať již instinktivně nebo spontánně, pokračovat ve stopách starého národa nazývaného Francie, oživovat a upevňovat životní způsoby, o nichž můžeme tvrdit, že jsou naše vlastní. Nicméně naše slova a činy ve stále větší míře nesmlouvavě ovlivňuje mínění, které nás nutí ubírat se zcela odlišným směrem, odmítnout samotnou ideu formy společného soužití, která by nám vyhovovala, a chovat se tak, aby se naše země nestranně otevřela všem životním způsobům a aby jedinou společnou výchovou byla výchova k diverzitě. (…)