Karel Kotas – architekt jiné moderny

Pojmem jiná moderna bývá označována taková architektura, která má s klasickou modernou společný odklon od tradičního formálního aparátu, ale na rozdíl od ní si uchovává víru v odvěká architektonická témata, jakými jsou např. monumentalita, tektonika, materialita či místo stavby. Jednoduše řečeno, zatímco klasická moderna tradici vědomě ruší, a tak historii neguje, jiná moderna vnímá architekturu jako celistvou disciplínu s vlastní historií, kterou bere stále v úvahu. A tudíž pracuje s tradicí jako základní kulturní hodnotou. Poté, co moderní architektura zapříčinila odosobnění staveb a zničení měst a tímto stavem namíchaný historizující koktejl postmoderny společnost nakonec otrávil tím, čím ji zprvu vzrušoval, totiž promiskuitou idejí i forem, byla architektura jiné moderny na počátku milénia znovuobjevena jako inspirující proud, který dokázal pracovat moderně při respektu k tradici. Jejího zásadního významu pro existenci kultury si totiž byl vždy vědom. Za reprezentanty jiné moderny jsou dnes považováni např. švýcarsko-německý architekt Rudolf Otto Salvisberg (1882–1940), dánský architekt Kay Fisker (1893–1965) či švédský architekt Sigurd Lewerentz (1885–1975). V širší souvislosti s jinou modernou poutá velkou pozornost budování Milána jako moderní metropole, a tedy práce tamních architektů, např. Giovanniho Muzia (1893–1982), dvojice Mario Asnago (1896–1981) a Claudio Vender (1904–1986) nebo studia BBPR. (…)