Evangelium podle Bohumila Hrabala

Literární dílo Bohumila Hrabala patří mezi nejvýznamnější plody české kultury dvacátého století. Bylo přeloženo do desítek jazyků, stalo se předlohou dlouhé řady celovečerních filmů a divadelních adaptací. V mnoha zemích světa je Hrabal nejznámější český spisovatel. Jeho knihy byly vykládány z mnoha různých hledisek, ale duchovní rozměr Hrabalova myšlení a díla dosud nebyl důkladně prozkoumán. Přitom duchovní motivy a posvátné symboly tvoří důležitou součást Hrabalova literárního zrcadlení světa. Nedávno byly objeveny nahrávky Hrabalových adventních promluv v Libici nad Cidlinou. Tyto nahrávky vrhají na duchovní rozměr jeho myšlení a díla úplně nové světlo. Kniha Evangelium podle Bohumila Hrabala vychází z těchto nově nalezených materiálů a nabízí ucelený výklad duchovního rozměru literární tvorby jednoho z největších českých spisovatelů.

„Věděl jsem, že musím se odstřihnout od toho pivovaru, od toho relativního přepychu, odstěhoval jsem se … A najmul jsem si takovou bejvalou kovářskou dílnu … Já jsem si řekl, že nechci víc, než mají ti druzí, a tak, ač jsem teda vystudovanej doktor práv, tak jsem jezdil na Kladno, byl jsem obyčejnej dělník … Už i tady, když jsem byl v pivovaře, tak jsem vždycky měl účinnou lásku k těm druhejm … A tak u mě nastala taková kvalitativní proměna. Vždycky jsem radši, když si mám vybrat, jestli mám bejt doma, nebo v hospodě, tak vždycky to vyhraje zatím hospoda. Prostě ti druzí, ti bližní. Nemyslete si, dovedete si představit Ježíše, že by seděl doma? Vyloučeno, taky je to můj takovej příklad, velice v tomhletom realistickej. Ten byl pořád někde, vždycky byl buď s celníkama, s hezkejma slečnama, prostě vždycky byl s někým, s kým by dohromady neměl bejt. Ale on s nima byl, protože ,ne zdraví, ale nemocný potřebujou lékaře‘. A já jsem to vždycky taky tak měl, vždycky rád kamarádím s těma, který jsou téměř na dně. A já jim můžu nějak pomoct. Dneska už třeba i finančně … Ale některý lidi léčíte hovorem … Když vidím tady, jak sedíte, tak takhle rád sedím U Zlatého tygra, místo těch svíček je tam plzeňské pivo, u mýho stolu vždycky docházíme na věci … že potom jako oněmíme … Proto já mám ty mý přátele tam, že na sebe čekáme, a máme si pořád co říct, jsme ve stavu satori, ve stavu velké radosti … A dneska jsem člověk, kterej dává vždycky přednost obyčejným lidem a těm centrům, kam choděj. Jak do kostela, tak i do hospody.“

Z adventní promluvy Bohumila Hrabala na evangelické faře v Libici nad Cidlinou 19. prosince 1983

Pavel Hošek je profesorem religionistiky na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy. V nakladatelství CDK mu vyšla kniha Cesta ke kořenům (2010), věnovaná šlechtickému rodu Milnerů z Milhausenu, studie Židovská teologie křesťanství (2011) a knižní esej o českém vlastenectví, nazvaný Je to náš příběh (2018). Vydal zde také sérii knih, které jsou věnovány duchovnímu rozměru krásné literatury, konkrétně literárnímu dílu J. Foglara (Evangelium podle Jaroslava Foglara, 2017), E. T. Setona (Evangelium lesní moudrosti, 2019), J. R. R. Tolkiena (Sloužím Tajnému ohni, 2020), C. S. Lewise (Cesta do Středu skutečnosti, 2014 a Ve víru Velkého tance, 2021) a židovskému chasidismu a jeho vlivu v díle Nachmana z Braclavi, J. Langera, M. Bubera, A. J. Heschela, E. Wiesela, Ch. Potoka a I. B. Singera (Chasidské příběhy, 2022).