Krajina a člověk v baroku

Vážení přítomní, vzácní hosté, milí kolegové, dlouho jsem nebyl přesvědčen o vhodnosti počátečních slov, kterými bych vás měl uvést k vytčenému cíli, tedy k uvedení do krajiny, na jejímž obraze se podílel člověk v baroku. Škoda, že jen nemnoho, nebo dokonce nikdo z vás neslyšel a neviděl brněnské provedení Haydnova Stvoření světa. Onoho geniál­ního hudebního díla vzniklého na konci 18. století, v době plné změn a revolučních osvobozujících zvratů; oratoria vycházejícího z biblické Genesis, odkrývající vznik světa a původ člověka. Prostřednictvím umění poznával tehdejší člověk svět a současně dostával odpověď na otázku o smyslu své exis­tence. Jde o ujasnění si začátku všeho. Neznám-li začátek, jak mohu pochopit spění ke smysluplnému konci? Stvořený svět byl předán člověku k jeho dotváření. Jestliže vše bylo stvořeno, pak neúcta k všeobsahující pravdě je zneuctíváním její posvátnosti. Zneužívání je vlastně pohrdáním. Svět přírody představuje dar, který má být užíván s vděčností. Jsem totiž jeho správcem, nikoliv vlastníkem, ale pečovatelem a ochráncem. Tento výrok jsme slyšeli nedávno z úst naší aristokracie. Říkám to proto, že to souvisí s péčí o svěřené památky. (…)