Moje ruské dilema: Alexandr Solženicyn

Historičku literatury Ivanu Ryčlovou jsem zastihl koncem ledna u ní v Horních Mísečkách v Krkonoších, kde mimo jiné zrovna pracovala na studii o Alexandru Solženicynovi, jež se objeví ve druhém čísle letošních Kontextů. Už v devadesátých letech jsme se občas setkali v redakci časopisu Svět a divadlo, s nímž jsme tehdy pravidelně spolupracovali. Blíže jsme se seznámili až v roce 2001 v Rádiu Svobodná Evropa v Praze na Vinohradech – jako kmenoví přispěvatelé brněnské revue Proglas (dnešní Kontexty). Pozvali nás tehdy do studia, abychom posluchačům přiblížili své příspěvky v novém čísle časopisu. Ivana má v malíčku současnou ruskou literaturu a dramatiku – tehdy jí vyšel překlad knihy Iriny Ratušinské Šedá je barva naděje. Líbilo se jí, že jsem se v Reflexu zastal Venědikta Jerofejeva, autora knihy Moskva – Petušky, jehož si jistý nedůvtipný novinář dovolil nazvat „ruským ožralou“. K rozhovoru jsme se sešli už v roce 2006 nad její knihou Ruské dilema. Mezitím vydala další svazek zachycující tragické osudy ruských spisovatelů dvacátého století nazvaný Mezi kladivem a kovadlinou (2012), k vydání je v nakladatelství CDK připravena kniha třetí, což je příležitost k ohlédnutí i k výhledům, a tedy i k dalšímu rozhovoru, který navazuje na ten první a jen nepatrně se s ním překrývá. (jfm)