O jedné fotografii Jindřicha Štreita

Fotografie selky Johanny Haninger tisknoucí zpocený obličej do hrubého pytle je součástí Štreitova nejkomornějšího díla s názvem Farma. Vzniklo za opakovaných pobytů fotografa u rodiny, která byla po válce vysídlena z Československa a dodnes vede drsný život na statku v Rakousku poblíž českých hranic. Celá kniha je zvlášť pro městského člověka obrazem jiného světa, strukturovaného přírodním koloběhem a rituály tvrdé práce. Snímek „rolnické hygieny“ je protipólem všech kosmetických reklam, jimiž jsme obklopeni. Málokdo by v něm hledal souvislost s tradicí křesťanství, přesto je však novodobou variantou Veraikonu, šátku, jímž Veronika osušila Kristovu tvář, a ta se do něj otiskla. Vznikl tak Vera Icon (eikon) – pravdivý obraz, jeden z archetypů závěsného obrazu. Na rozdíl od pozdějšího „mužského“ racionálního konstruktu obrazu jako pohledu z okna, založeného na vydělení subjektu ze světa, Veroničin obraz vznikl tělesným dotykem, otiskem motivovaným emoční účastí, vcítěním do druhého. Zobrazoval muže, kdežto zde se v roli trpitelky ocitla žena, která kromě tradičního údělu nese i břímě nepřiměřeně těžké práce a na statku i v knize má nejvýznamnější roli. (…)