Otázka demokracie

Mnohá velká díla jako by nepatřila do své doby, a to je činí nadčasovými. V plné míře to platí o Otázce demokracie, monumentální práci českého filozofa, právníka a politického myslitele Vladimíra Čermáka (1929–2004). Přestože byla dokončena před třiceti lety, neztrácí její poselství nic ze své síly, přesvědčivosti a naléhavosti. Naopak nabývá na aktuálnosti, což je paradox jen zdánlivý. Vzpomeňme na známou Kierkegaardovu větu o tom, že kdo se ožení s duchem doby, bývá brzy vdovcem. Čermákovo dílo se s duchem doby záměrně míjelo, což svého času ztěžovalo jak jeho cestu ke čtenáři, tak jeho recepci. Dnes jsou nám jeho myšlenky náhle srozumitelnější a jeho sdělení bližší. Vždyť nedokonalý člověk usilující o demokracii jako o cílovou a v úplnosti nedosažitelnou kategorii, což je podstatou Čermákova přístupu, nyní odpovídá naší zkušenosti více než idealistické představy o jejím definitivním a nezvratném vítězství. Demokracie není jen odpovědí, je především otázkou, je procesem, úsilím, pohybem – a je i zápasem o ni, který máme a musíme každodenně svádět. (…)