Přímluva za živou architekturu

V této úvaze budeme mluvit o životním prostředí, které je naším pokojem, ulicí nebo krajinou. Architektura, jakožto uměle budované životní prostředí, je v přeneseném významu rovněž součástí výzvy o zachování života a jeho rozmanitosti. Architektura, jež se stala naším domovem, nás utváří a mění náš vztah k přírodnímu prostředí i k sobě samým. Především díky technologickému a vědeckému pokroku se moderní společnosti v posledních desetiletích mimořádně rychle materiálně rozvinuly. Odklon od smyslu věcí k jejich účelu nám však v současném kritickém okamžiku brání navázat smysluplný vztah se životem jako takovým. S narůstající světovou populací, urbanizací i technickou vyspělostí se naše činy a jejich následky od sebe propastně vzdalují, a s tím i naše budované prostředí ztrácí rysy, které by byly vyjádřením našeho společného života a umožnily by nám opravdově bydlet. (…)