Se starou Evropou nemá Evropská unie nic společného

Chtěla jsem mluvit o brexitu, neboť celým zdejším (rozuměj londýnským, pozn. překl.) Polskem cloumá hysterie právě na toto téma – děti pláčou, matky jsou zoufalé a vyděšeně balí kufry, neboť jsou přesvědčeny, že je Velká Británie začne okamžitě vyhánět – a vy si vzpomenete chtít po mně něco o Evropě a sekularizaci. O sekularizaci se dá říci stěží něco nového, ale i něco hodně starého, nudného a málo platného. Na pouhých několika stránkách je těžké se vyslovit k čemukoli, ale o brexitu se dá stručně a výstižně povědět několik důležitých věcí; budu se snažit tato dvě zdánlivě nesouvisející témata propojit… Není to, jak by se mohlo zdát, absurdní zadání zcela vycucané z prstu. Například existence národních států, která tak irituje byrokraty EU a vede podle jejich názoru k veškerému zlu, představuje problém dosti úzce spjatý s otázkou přežití evropské kultury zakořeněné v židovsko-křesťanském obraze světa. Zadruhé, je těžké hledat pro Evropu zakořenění v náboženství, tradici a v biblickém řádu světa, když tyto věci nahradilo laické náboženství lidských práv vyznávané Evropskou unií (ani nemluvě o náboženství ještě mnohem dogmatičtějším a heretiky ještě zavileji deptajícím, jakým je laické náboženství globálního oteplování). Zatřetí, je těžké chránit, podporovat a šířit židovsko-křesťanské kořeny Evropy v situaci, kdy jediným náboženstvím, které se smí chránit a nelze je „urážet“, je islám. Začtvrté, utečenci, většinou muslimové. A konečně zapáté, pozorujeme-li upadání Evropy v průběhu několika posledních desetiletí, lze se jen těžko vyhnout závěru, že Evropa zbavená těchto kořenů nemůže přetrvat a že zcela určitě nemá a nemůže mít nic společného s onou někdejší Evropou společných židovsko-křesťanských hodnot, v níž jsme byli vychováni a o níž sníme. (…)