A ta svěžest pod mými víčky

Může se stát, že vám začne být nejmilejší někdo, koho ve srovnání se starými přáteli znáte chvíli. Mohlo by se stát, že by cizinec s exotickým jménem zastínil vaše dávné a milé známé, Březinu, Zahradníčka, Blatného, Skácela nebo Josefa Suchého, se kterými jste prožívali dobré i zlé a jejichž jména pořád znějí povědomě a jako orientační body pro putování vaší krajinou. Březina je prosvícená odlesky světla proti stínu, malý a shrbený Zahradníček vás provede kolem inferna do zahrady rajské, Blatný ví něco o blatech, kde se propadá půda pod nohama, Skácel máj, ale napřed se kolem ní něco natančil, a Suchý sice je, ale táhne okovem z hloubky živou vodu i pro vás.
Nestalo se, nezapomněli jste na ně, jen jste se potkali s cizincem, který vás zaujal, a protože v našich končinách není příliš známý a naší řečí mnoho nenamluví, můžete mu pro jednou být za tlumočníka. (…)