Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Nejnovější přehled zahraničních think-tanků a tisku tentokrát netradičně v podobě speciálu o dění v Iráku.Správná, ale riziková strategie

Nová strategie amerického prezidenta v Iráku stojící na leteckých úderech, vyslání amerických poradců a dodávkách zbraní je v zásadě správná. Správná je i podpora Kurdů, kteří nejvíce riskují a jejichž osud má největší dopad na osud zbývajících iráckých menšin.

Tato strategie s sebou ovšem nese tři hlavní rizika:

Téměř s každými parlamentními volbami přichází ruku v ruce evergreen v podobě diskusí o změně, či úpravě volebního systému. Téma brzy utichne, aby se za několik let se vynořilo znovu a ve finále zůstal výsledek diskusí nulový. Naprosté ticho však panuje okolo volebního zákona pro komunální volby. Jenže právě tady by revize byla potřeba jako sůl.

Současná reakce EU na rusko-ukrajinskou krizi a uvalené sankce jsou vlastně dosud největší demonstrací „společné zahraniční politiky EU“ v krizovém momentu. Bohuslav Sobotka a Lubomír Zaorálek vlastně nemuseli o ničem přemýšlet a za nic se postavit, či projít jakýmkoliv dilematem. Prostě se ujistili, kam vane vítr a zavedli sankce proti Rusku i u nás.

Téma federalismu často prostupuje jak domácí debatu, tak diskuse o budoucím uspořádání EU. Nově se tento pojem pokusil uchopit americký profesor práva Ilya Somin z prestižního amerického libertariánského think-tanku Cato Institute.Somin se ve své aktuální studii zabývá otázkami, jaké jsou výhody federalismu, jaké nevýhody a zcela očekávaně také tím, jak by na ně měli odpovědět libertariáni.

Co je libertarianismus

Málokterý projekt EU je takovým produktem politického diletantství, jako právě Východní partnerství. Spojit do jednoho programu Azerbajdžán, Arménii, Bělorusko, Gruzii, Moldávii a Ukrajinu mohli skutečně jen lidé, kteří nepoužívali mapu světa a nebrali v úvahu geopolitické, demografické a ekonomické rozdílnosti těchto zemí.

Ignorování Ruska

V české politice se od devadesátých objevila řada uskupení, která si kladla za cíl proniknout do Poslanecké sněmovny. Z řady stran a hnutí, z nichž mnohá měla doslova jepičí povahu do dnešních dnů prakticky zůstali jen zelení.

Ukázkovým příkladem demokratického deficitu EU je výběr českého komisaře. Věra Jourová ještě před měsícem pracovala ve prospěch svého ministerstva a netušila, že zasedne v evropské vládě. Příkladně nekandidovala ani v evropských volbách. K sestavení Evropské komise (vlády) tedy nepotřebujete volby, politické strany, nebo volební programy a nepotřebujete k tomu vlastně ani občany.

Po loňském přistoupení Chorvatska do Evropské unie již celá osmadvacítka evropských zemí nominuje své kandidáty na post evropského komisaře.

Přestože jsou prázdniny a doba odpočinku  u moře,  mediální prostor je naplněn lidskými tragédiemi a popisováním válek a katastrof. Není to ta správná „okurková“ sezóna,jakou jsme prožívali touto dobou před 25 léty. Tenkrát „moudrá strana a vláda  ochraňovala“ veřejnost před  realitou a cenzurovala,vyškrtávala a vystřihovala.......

Rokem 2014 skončí zmrazení platů poslanců, členů vlády a některých dalších osob, trvající od roku 2008.

Tuto skupinu znevýhodněných tvořilo asi 5 000 osob, přičemž přes 90% z nich tvořili státní zástupci, soudci a právníci Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM). Pro ně bylo zmrazení platu zrušeno v důsledku dřívějších rozhodnutí Ústavního soudu. (1) Nyní se týká asi jen 400 lidí.

Evropou obchází strašidlo Viktora Orbána. Maďarský premiér, který si svými názory, vybočujícími z hlavního evropského proudu, již stihl vysloužit přízviska „Putin z pusty“, „Viktátor“, nebo „maďarský Chávez“, na sebe znovu přivábil káravé pohledy. Na letním táboře mládeže v rumunském Baile Tusnad odmítl západní koncept liberální demokracie, který podle jeho názoru brzdí rozvoj národního státu v 21. století.