Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Jistá zkušená čtenářka inspirovaně konstatovala: „Kundera je spisovatel, který se vznáší.“ V kunderovském světě nezůstává nic samo sebou, vše je pozdviženo do suverénně estetizovaného výrazu. Lidé nemají hlad, nikdy nedostanou rýmu ani žlučníkový záchvat, není jim horko, zima. Jejich smyslový repertoár je omezen na řidší sexuál­ní zážitky. Ovšem vedou palčivé spory o právo na politickou moc.

Vít Janota (1970), básník, překladatel, příležitostný hráč na saxofony a klarinet. Vystudoval fyziku na Matematicko-fyzikální fakultě UK, vystřídal různá zaměstnání a nyní pracuje jako programátor. Vydal devět básnických sbírek a svou tvorbou je též zastoupen v rozličných almanaších, sbornících a antologiích. Za knihu Víkend v jakémsi Švýcarsku byl nominován na cenu Magnesia Litera 2017 v kategorii poezie. (…)

V roce 2019 vydalo nakladatelství Triáda nový překlad románové biografie Françoise Mauriaca (1885−1970) Život Ježíšův od Vladimíra Petkeviče. Protože na Masarykově univerzitě působí hned dvě znalkyně díla tohoto velice oblíbeného a dříve hojně do češtiny překládaného francouzského spisovatele, básníka a dramatika (Pavla Doležalová na Filozofické fakultě MU a Václava Bakešová na Pedagogické fakultě MU), přinášíme s nimi rozhovor, který se ovšem netýká pouze jediné Mauriacovy knihy.

V tomto rozhovoru si chceme připomenout básníka a výjimečného člověka Jana Skácela, který se narodil před sto lety (7. února 1922). Žil a tvořil ve městě, ve kterém působí také Masarykova univerzita. Pokud se chceme o Skácelovi a jeho tvorbě něco podstatného dozvědět, koho oslovit jiného než profesora Jiřího Trávníčka, který se Skácelem zabýval už za svých studentských let a potom o něm napsal řadu studií a článků. (…)

„Duchamp, Duchamp, Duchamp! Duchamp redefinoval umění,“ slýcháme stále dokola. „Tím, že roku 1917 obeslal výstavu podepsaným pisoárem, otevřel zásadní filosofické otázky o povaze umělecké tvorby.“ „Jako první se důsledně odvrátil od malovaného obrazu k myšlence.“ „Duchampem jedna etapa umění končí a otevírá se úplně jiná!“ Tak nějak znějí donekonečna opakované poučky a klišé dějin moderního či postmoderního umění. Kdo byl vlastně Marcel Duchamp a co uměleckému světu odkázal?

Hudební skladatel, vědec a pedagog Miloš Štědroň se narodil 9. února 1942 v Brně. ­Vystudoval muzikologii a bohemistiku na nynější Masarykově univerzitě, pokračoval studiem skladby a hudební teorie na Janáčkově akademii múzických umění. Na Masarykově univerzitě působí jako profesor Ústavu hudební vědy. Věnuje se především hudbě 20. století. Patří mezi spoluzakladatele Divadla Husa na provázku, pro něž složil hudbu k desítkám inscenací.

Srbsko pro běžného turistu není – a jelikož nemá moře, ani nikdy nebude – klíčovou destinací. Během letní sezony se každoročně stává tranzitní zemí pro turisty směřující na pláže Černé Hory, Řecka a Bulharska, kteří zřejmě nikdy neslyšeli a možná také nikdy ani neuslyší o krásách klášterů v pohoří Fruška gora, o lyžování na Kopaoniku, o pevnostech podél Dunaje nebo bělehradském nočním životě.

Žijeme v době bezprecedentní technologické transformace. Každý den pracujeme se systémy, jejichž fungování většina z nás nebude nikdy schopna plně chápat. I když je to těžko představitelné, v horizontu pouhých několika let bude pravděpodobně existovat umělá inteligence, která umí přemýšlet a rozhodovat rychleji než lidský mozek. A všechny tyto technologické změny stavějí náš svět před nečekané etické, sociální i politické otázky.

Konvence v současnosti neztratila jenom hodnotu, ale též význam. Spontánně obdivujeme nekonvenční osobnosti a díla. A zároveň si přejeme nebýt označeni za konvenční a nevést konvenční život. Konvenci tedy považujeme za něco nehodného naší pozornosti a zájmu. Nekonvenčnost nás naopak přitahuje. (…)

Odkud přicházíme? Kdo jsme? Kam jdeme? Tři otázky v názvu jednoho z nejslavnějších Gauguinových obrazů. Jsou na něm Tahiťané a Tahiťanky. Týká se to také nás, Evropanů? Kdo jsme? Souvisí to s tím, odkud přicházíme? S našimi dějinami, s tím, co zažili naši předci? Je to v nás? Asi všichni víme, že náš život, to, co jsme prožili, formuje naši přítomnost i budoucnost. Formuje však také naše děti? (…)