Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Někdy po loňských Vánocích jsem se během týdne potkal při různých příležitostech se dvěma svými známými. Liší se od sebe jako den a noc, byť je spojuje právnické vzdělání. Představují jiné generace, světonázorově tvoří snad naprostá opozita, jeden žije celý život na severomoravské vesnici, druhý vyrostl v Ostravě a celý dospělý život žije v Brně. A přesto během našich rozhovorů po kratší době oba začali mluvit o tom, že na Vánoce dostali zajímavou knížku a že jsou z ní nadšení.

 V „Salonu“ Práva vyšla 21. dubna 2022 celostránková „recenze“ mé knihy Pražské jaro 1968: přerušená revoluce? (Academia, Praha 2021). „Oblastí specializace“ recenzenta Jana Mervarta je „český marxistický humanismus“ a je spoluautorem knihy „Rehabilitovat Marxe!“ Československá stranická inteligence a myšlení poststalinské modernity. Mervart na mé knize nenechává ani nitku suchou. Přesto s ním v jedné věci souhlasím – je třeba dodržovat jisté standardy. Jeho útok proti mé knize je v rozporu se standardy odborné recenze i věcné polemiky.

Byl jsem nucen neodkladně nastoupit do nemocnice a s sebou jsem si stihl vzít pouze první knihu, která mi zrovna padla do ruky. Čirou náhodou to byly Pascalovy Myšlenky vydané péčí Francise Kaplana. Text jsem četl se stejným potěšením jako román, jehož zápletka je souvislá a četba vzrušující. Kniha mi poskytla „dobré využití nemoci“, v mém případě mnohem lepší než ono poněkud unavující využití, které ve svém díle doporučuje Pascal.

Krátké historické zastavení na Balkáně, v chorvatském Dubrovníku, může navodit příjemnou letní atmosféru a navnadit k návštěvě tohoto půvabného místa. Město však skrývá i pohnutou historii, a to poměrně nedávnou. Brutální útok jugoslávských jednotek na Dubrovník během celé jedno desetiletí trvající války v bývalé Jugoslávii definitivně zvrátil světové veřejné mínění ve prospěch Chorvatska. Třicet let staré události bolestně připomínají i dnešní konflikt na Ukrajině.

Tržní hospodářství je dynamický proces interakcí svobodných a nezávislých subjektů trhu. Je založeno na nepodmíněném soukromém vlastnictví, kde každý účastník trhu má zákonem garantované právo volně disponovat svým hmotným i duševním majetkem. Z definice vyplývá, že konstitutivním atributem tržního hospodářství je individuální svoboda, která je i principem civilizace, jež je pak ideálním řádem koherentních ekonomických, intelektuálních a kulturních svobod individua.

V celém západním světě lze na pravici pozorovat společný trend. Velkých nebo nečekaných volebních vítězství dosahují konzervativci, kteří opustili některá dogmata, jež posledních třicet let definovala liberálně-konzervativní pravici a dlouhá léta bývala nezpochybnitelná. Dnes však postupně ztrácejí schopnost oslovovat voliče a udržovat konzervatismus jako relevantní společenskou sílu.

Dlouhou dobu po pádu berlínské zdi roku 1989 považovala většina Američanů a Evropanů marxismus za nepřítele, který byl jednou provždy poražen. To se však mýlili: stačilo jen třicet let a marxismus je zpátky – a ve snaze ovládnout nejvýznamnější americké mediální společnosti, univerzity a školy, velké korporace, filantropické spolky, a dokonce i soudy, vládní instituce a některé církve slaví ohromující úspěchy.

S neomylnou intuicí nemocného zvířete spustil bohorovný Vladimir Putin sérii geopolitických událostí, jejichž konečným důsledkem nevyhnutelně bude odchod Ruské federace z pozice světové velmoci. Tedy z pozice, o jejíž relevanci jsme vlastně měli pochybovat už dávno.

Proč na Západě existují hnutí, která se považují za konzervativní, a přitom se dívají s nadějemi na zemi, již řídí bývalý důstojník KBG? Proč jsou takoví, kteří vnímají jako útočiště křesťanských hodnot morálně rozvrácenou zemi, v níž se provádí nejvíce potratů v Evropě? Poslední týdny nám poskytují návod k odhalení reálné podstaty Putinova systému. Kremelský vůdce může totiž v libovolném okamžiku sáhnout po rétorice ze zcela opačné strany spektra. Tak jako nyní, kdy volá po válce s polským antisemitismem a xenofobií.