Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Český prezident Miloš Zeman se zapojil do evropské diskuse o tom, co by měla Ukrajina dělat ve vztazích s Ruskou federací a doporučil, aby zvolila metodu finladizace. Tohle  cizí slovo znamená vzdát se státní suverenity v oblasti zahraniční politiky a obrany za příslib zachování národního státu, míru a pokorného obchodu se sousední velmocí. Finové  však slovo finlandizace považují za urážku, neboť opomíjí fakt, že Finsko se Rusku úspěšně bránilo se zbraní v ruce.

Pátého prosince přinesla Revue Politika text Jana Franka s názvem Nepatřičnost protiruské nálady. Sestává v podstatě ze čtyř povzdechů nad něčím, co se autorovi nelíbí. Přesto, že si stěžuje na nedostatečnou analýzu ze strany bájného mainstreamu, sám nenabízí žádné protiargumenty. Jen několik ne úplně jasných odkazů a přinejmenším jednu vysloveně mylnou tezi.

Rusko agresor

V aktuálním přehledu vzrůstající význam UKIPu v britské politice, džihád přicházející do Ruska, nejasný postoj Francie k Rusku, jak protiteroristický zákon v Británii ohrožuje svobodu a mnohé další.

Začněte brát UKIP vážně

Komentátor The Economist si všímá, že je UKIP často terčem posměchu. Nicméně vítězství Marka Recklesse v doplňovacích volbách a zisk druhého křesla pro UKIP je třeba brát vážně. V těchto volbách vsadila UKIP na usilovnou agitace zahrnující kontaktní kampaň a databázi příznivců.

Komunismus se u nás, ale i v ostatních státech východního bloku zhroutil před čtvrt stoletím v podstatě bez jediného výstřelu. Dříve než zde nabídnu svou interpretaci toho, jak se to stalo a proč vše šlo až překvapivě hladce, bude třeba alespoň heslovitě připomenout, co tomu předcházelo, protože bez toho nebudeme schopni pochopit, co následovalo.

Mou ambicí je obecné zamyšlení nad tím, co subjektivně vnímám jako klíčové a podstatné a na co bychom 25 let po pádu komunismu u nás neměli zapomínat.

I v prosinci vám přinášíme informace o pozoruhodných veřejných akcích na zajímavá témata.

8. prosince: Zahalování žen v náboženském, kulturním a historickém kontextu

Z textu pořadatele: „V dnešním světě se často hovoří o problematice zahalování žen, zvláště v souvislosti s islámem.  Nakolik však odpovídají skutečnosti zažité představy a nakolik je provází nedorozumění a neznalost? Aktuální téma současnosti přiblíží přednáška Jana Neubauera doprovázená bohatým obrazovým materiálem.“

JIŘÍ PŘIBÁŇ

OBRANA ÚSTAVNOSTI

Česká otázka v postnacionální Evropě

SLON, brož., 268 s., 290 Kč

Již dobrého půl roku neuplyne dne, aby se našinec v televizi, v rozhlase a v novinách nedočetl o Rusku v souvislosti s ukrajinskou krizí něco opravdu nepěkného. Jde o stále setrvalý obraz „Ruska agresora“ které umí jen vyvážet plyn.

Dlouhodobě se z médií dozvídáme, že za „zpackanou“ privatizaci a především její právní rámec může ODS a personifikovaného privatizačního démona zosobňuje Václav Klaus. Stále více „pamětníků“ se rozpomíná na podrobnosti a já si nemohu nepoložit otázku – proč až nyní jsou všichni tak moudří? Na rovinu říkám, že následující řádky budou pro někoho silně kontroverzní.Vezměme to pěkně popořádku.

Mluvit o konzervatismu je složité už proto, že každý tím rozumí něco jiného. Jde o přístup k životu, způsob uvažování, politickou ideologii nebo přímo o politický program? Upřednostňuje politický konzervativec kupříkladu konzervativní léčbu v medicíně? Musí být český konzervativec, který je shodou okolností také věřícím, stoupencem konzervativního katolicismu? Nebo být konzervativní dokonce znamená, že dávám před čerstvými potravinami přednost těm, které jsou konzervovány? Je každý konzervativec opravdu „konzerva“?

SLAVOMIL FISCHER, JIŘÍ ŠKODA

SOCIÁLNÍ PATOLOGIE

Závažné sociálně patologické jevy, příčiny, prevence, možnosti řešení

Grada,

brož., 232 s., 369 Kč