Lavina padesátých narozenin v CDK pokračuje, generace otců zakladatelů dozrává do věku, kdy – biblicky řečeno – spatřili Abrahama. Nejnověji se mezi ně zařadil Petr Fiala. O jeho činnosti spojené s CDK a jeho politické dráze psal v Kontextech nedávno František Mikš; rádi bychom proto u příležitosti jeho padesátin připomněli jiný důležitý rozměr jeho osobnosti, a to výrazný podíl na formování české politologie.
Když nastupovala do úřadu Sobotkova vláda, čekalo se v zahraniční politice leccos, zvláště výrazná proměna ve vztahu k Evropské unii ve smyslu nadšené podpory eurofederalismu. Realita v zahraniční politice je ale nakonec ještě horší, než čekali i ti největší škarohlídi.
Článek Davida Gelerntera v tomto čísle s názvem Uzavírání vědecké mysli otevírá mnoho otázek, velmi důležitých pro naši současnost. Rád bych připomenul přinejmenším tři z nich.
Čtenáři Kontextů nejspíše očekávají, že se jako šéfredaktor vyslovím k nedávným politickým událostem, zejména k tomu, že se náš dlouholetý kolega nečekaně stal předsedou Občanské demokratické strany. Není to pro mě snadné. Nechci opakovat to, co již řekl sám či o něm řekli jiní, nehodlám se ani pouštět do „zasvěcené“ analýzy dalšího vývoje, na kterou je příliš brzy. Místo toho nabídnu osobní pohled a několik důvodů, proč si myslím, že má Petr Fiala pro vysokou politiku nezbytné předpoklady, a tedy i šanci ve své nelehké úloze uspět.
Čas od času bývám tázán, zda jsem se nepřipojil k té či oné petici, která se objeví v kruzích intelektuálních elit a která bývá medializována. Totéž se mi stalo v případě petice s názvem „Vědci proti strachu a lhostejnosti“, která se chce „vymezit proti tomu, jakým způsobem je v naší zemi rozdmýchávána a všeobecně tolerována etnická a náboženská nesnášenlivost“. Je třeba se zbavit strachu a lhostejnosti a vyjádřit se k této petici. Před závorku vytýkám, že si mnoha podepsaných a jejich vědeckého díla opravdu vážím.
Šestisté výročí tragické smrti Jana Husa si můžeme připomenout různými způsoby. Můžeme si přečíst novou monografii Františka Šmahela či jím komentované vydání mistrových dopisů, můžeme se těšit na české překlady Husových promočních řečí, můžeme si udělat výlet do muzea v Husinci v jižních Čechách, můžeme si pustit skvělou televizní klasiku – Kohoutovu Ecce Constantia – nebo se donekonečna přít o tom, zda je pro českou národní povahu významnější kostnický mučedník, jeho jednooký bojovný pokračovatel s palcátem nebo třeba dobrý voják Švejk.
Dlouho to vypadalo, že reprezentace nového politického režimu vzešlého z deklaratorně anti-korupčního, ve skutečnosti především anti-polistopadového apelu let 2012–2013 vydrží dlouho a dlouho surfovat na vlně nespokojenosti s výkonem předchozí vládní garnitury. Že věří, že stačí řídit se heslem – kdo nic nedělá, nic nezkazí. Že nemá ideje, odvahu a sílu na zásadní změny. Že ke změně kvality vládnutí, kvality výkonu veřejné správy, kvality veřejných služeb a vůbec kvality života občanů stačí pouze „nekradnúť“, odhalit karuselové podvody a zmáčknout boháče.
Jedním z průvodních jevů nestability latinskoamerické politiky je její vysoká personalizace. Cílem této knihy je proto srovnávací analýzou zmapovat politickou personalizaci z hlediska legislativních a prezidentských volebních systémů a dále z hlediska volebního chování a strategií politických elit...více
Polský novinář a spisovatel Paweł Lisicki říká ve svých esejích věci na rovinu. Nemilosrdně se vypořádává s mýty a polopravdami, které ve veřejné debatě udržuje politická korektnost všech odstínů. Lisicki však není pouze polemický publicista. Ve svých textech zůstává věrný i druhé – rozjímavé –...více
Výročí padesáti let od druhého vatikánského koncilu představuje výzvu k reflexi obsahu a významu koncilu včetně toho, jak dalece se jeho učení projevuje v životě církve, především pak v realizaci její deklarované otevřenosti ke světu a v její starosti o potřeby člověka. Tato reflexe může být...více
