Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Oranžová revoluce před lety přivedla do ulic desetitisíce Ukrajinců demonstrujících za lepší budoucnost a orientaci na Evropu. Po dvou letech byl jeden z jejích symbolů, Viktor Juščenko, v prezidentských volbách potupně poražen Viktorem Janukovyčem, který prosazoval orientaci na Rusko a jehož volebnímu štábu radili ruští poradci. Odrážejí současné nepokoje na Ukrajině jen další chimérické představy, které časem způsobí Ukrajincům podobnou deziluzi jako oranžová revoluce, nebo jsme svědky toho, že se skutečně pohnuly ledy?

Politický poradce François Heisbourg byl vždy zapáleným přívržencem evropského sjednocování a měny euro. Nyní však tento Francouz říká: Pokud nám Evropa skutečně leží na srdci, musíme se společné měny zříci.

Pane Heisbourgu, proč chcete rušit euro?

Protože alternativa by byla horší: chaotický rozpad měny. Mnohem lepší by samozřejmě byla skutečná federace v Evropě – jako v USA či v Brazílii. Té však ještě dlouho nedosáhneme.

Proč?

Slovenská Nadace F. A. Hayeka s přispěním německé Friedrich Nauman Stiftung vydala studii Filipa Vačka. Ta odhaluje jednačtyřicet nejrůznějších opatření a nařízení EU, která se vyznačují vysokou mírou absurdity a nesmyslnosti, a přidává k nim čtyři výrazné příklady plýtvání prostředky.

Na stránkách iniciativy Přímá volba poslanců, vyslovující se pro zavedení většinového volebního systému pro sněmovní volby, se objevil Model většinové volby – stabilnější vláda, jenž měl objasnit, jak by dopadly nedávné volby, kdyby se konaly dle většinového systému (podílet se na něm měla jak samotná iniciativa, tak Centrum ekonomických a tržních analýz). Daný způsob „popularizace“ většinové volby, parafrázujeme-li klasika, zdá se mi poněkud nešťastným. Mírně řečeno.

Írán bere vážně stále více těžkých vah v geopolitickém ringu. Nejvyšší rating zemi přisuzoval její předposlední prezident Ahmadínežád, jenž se domníval, že zastupuje supertěžkou váhu. Přecenil se. Není ale sporu o tom, že svaly Teheránu rostou.

Říjnové předčasné volby znamenaly největší politické zemětřesení v polistopadové historii. Kámen na kameni nezůstal především v pravé části politického spektra. Občanská pravice, zejména její hlavní reprezentantka v podobě Občanské demokratické strany, zaznamenala neoddiskutovatelné fiasko. Jeho rozsah je natolik zásadní, že ODS i občanská pravice jako celek balancují nad propastí.

Návrh nové vlády vzbudil diskuzi, zda prezident musí vyhovět premiérovi. U ústavních aktů je nutné odlišit aspekty právní a politické. V parlamentní republice je politickou zvyklostí, že prezident vyhovuje návrhům premiéra na obsazení vlády. Zvyklost však není ústavním příkazem. Prezident je totiž za jmenování a odvolání vlády právně odpovědný před Ústavním soudem, kde jej může žalovat Senát. Právní odpovědnost se vyvozuje jen vůči tomu, kdo má svobodu rozhodnutí zvolit mezi správným a špatným.

Poslední týdny plní stránky novin geopolitická bitva o Ukrajinu. Proto i my tento týden zůstaneme převážně na východních hranicích EU, kde podle mnohých v tuto chvíli procházejí dějiny.

Zdá se, že voliči napříč Evropou vyhlásili soutěž, kdo zasadí systému tvrdší direkt. Úspěchy italského populisty Grilla či rostoucí podpora Strany za nezávislost Spojeného království a dalších euroskeptiků byly jevy, jež dlouhodobě strašily představivost evropského politického mainstramu. Všechno ale zatím trumfli slovenští voliči, díky jejichž hlasům se minulý víkend stal županem (hejtmanem) banskobystrického kraje nacionalista Kotleba, který už vizáží dokazuje, že mu nejsou pranic cizí hodnoty Slovenského štátu.

Manifest Geerta Wilderse, dění na Ukrajině a americko-íránská dohoda o zmírnění sankcí. To všechno a mnohé další zaujalo redakci Revue Politika na stránkách předních názorových magazínů a think-tanků v období od 19. do 25. listopadu 2013.