Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Na konferenci jste se účastnil debaty o ekonomikách zemí Visegrádu (Polsko, Česká republika, Maďarsko, Slovensko). Co říkáte na aktuální vývoj těchto států? Narážím například na nedávno zveřejněný žebříček konkurenceschopnosti Světového ekonomického fóra, v kterém tři země  Visegrádu klesly, jediné Polsko zůstalo stát na místě.

EU obecně poskytuje finanční pomoc svým členským státům (1) prostřednictvím Evropského fondu finanční stability (dále EFSF) a Evropského stabilizačního mechanismu (dále ESM), které jsou k dispozici pouze členům eurozóny (z jejich vlastních prostředků na základě svého stanoveného podílu), (2) prostřednictvím Evropského mechanismu finanční stability (EFSM), který je k dispozici všem členským státům, a (3) prostřednictvím programu Balance of Payments Assistance (dále BoP), který je k dispozici nečlenům eurozóny.

Demokracie je v současném světě nesporným vítězem na politické aréně. Zdaleka to neznamená, že tento systém není ohrožen, formálně však alternativní model nikdo nenavrhne. Proces, který k tomuto stavu vedl, probíhá už od války. Připomínám, že totalitním systémům a různým despotickým režimům se také říká „demokracie“.

Každá velká ekonomická porucha vyvolá diskusi, při které se připomenou minulé spory na stejné téma. Cílem je maximálně se z nich poučit, i když – jak dokazuje i tato kniha – lidé poučitelní nejsou. Krize let 2008–2009 nemohla mít osudy jiné. Anglický žurnalista a historik (ale i mimořádně kvalitní ekonom) Nicholas Wapshott využil této chvíle k napsání čtivé, prameny velmi dobře podložené, v každém případě kvalitní knihy o sporu Keynese a Hayeka, sporu, který – jak je uvedeno v podtitulu – „definoval moderní ekonomii“.

Lubomír Kopeček nevnímá dimenze a podstatu problémů, o nichž hovoří

Jiří Weigl

Po pádu komunistického režimu se československé volební zákonodárství, navzdory snaze prezidenta Havla a jeho nejbližších spolupracovníků fandících nominálnímu hlasování, vrátilo k prvorepublikové a poválečné tradici listinného poměrného volebního systému, do nějž byla nově zahrnuta i možnost udělovat preferenční hlasy (téma preferenčního hlasování nebylo při projednávání nových volebních zákonů v prvních týdnech roku 1990 žádnou kontroverzní záležitostí, jelikož je během rozpravy v jednotlivých parlamentech vzpomenul pouze federální poslanec Jan Svoboda, který se vyslovoval pro zavedení sm

Takzvaná „kroužkovací revoluce“ ve volbách v květnu 2010 vynesla z nevolitelných míst do Poslanecké sněmovny takřka čtvrtinu jejího osazenstva. Vykroužkování některých zprofanovaných lídrů typu exministra vnitra Ivana Langera v mnohých lidech dokonce vzbudilo naději (pokolikáté už?) na zlepšení politických poměrů v zemi. Téma preferenčního hlasování se proto bezprostředně po volbách stalo v České republice poprvé v historii významněji sledovanou záležitostí. Ne vždy tomu tak ale bylo.

Snaha americkému Kongresu vybřednout z shutdownu, kdy vláda operuje bez schváleného rozpočtu, námluvy s Íránem, skepse k oživení eurozóny a nejisté vyhlídky putinovského Ruska, to jsou témata, jež redakci Revue Politika zaujala na stránkách předních názorových magazínů a think-tanků v týdnu od 1. do 7. října 2013.

V polovině roku Senát zamítl novelu zákona o dani z příjmu, která mimo jiné měla za cíl zvýhodnit ty podnikatele, kteří se rozhodli zapojit do odborného vzdělávání formou praxe ve vlastní firmě studentům především technických oborů.

To není dobrá zpráva pro českou ekonomiku trápící se extrémním nadbytkem promovaných ekonomů a sociologů za současně katastrofálního nedostatku technických absolventů. Situace prý už dospěla do stavu, kdy firmy musí kvůli nedostatku kvalifikovaných odborníků odříkat zakázky.

Politické síly napravo od středu zoufale hledají klíč k úspěchu. Měsíc před volbami se vyprofilovaly dva přístupy. Exministr školství Petr Fiala (ODS) hledá cestu, jak slovo pravice rehabilitovat. Exministr zahraničí Karel Schwarzenberg (TOP 09) samotný smysl pravolevého dělení odmítá.