Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Nebývá zvykem vzpomínat na historická data, která se bezprostředně nedotýkají našich životů. Některá z nich ovšem představují významné mezníky nejen národních dějin, ale historického utváření Evropy vůbec. Co se stalo na Moravském poli před 733 lety?

Datum připadá na den sv. Rufa. Tehdy, 26. srpna roku 1278, zahynul v bitvě na Moravském poli Přemysl Otakar II. a je zajímavé, že tentýž den o 68 let později padl Jan Lucemburský jako spojenec francouzského krále Filipa VI. u Crécy-en-Ponthieu v jedné z nejkrvavějších bitev stoleté války.

Přestřelka ohledně prohlášení Ladislava Bátory, představitele iniciativy D.O.S.T. a vysokého úředníka MŠMT, má několik rovin. Faktický lídr TOP 09 Miroslav Kalousek reagoval podle svých oponentů neadekvátně, když podmínil účast ministrů své strany na zasedáních vlády tím, že ze svých postů odejde buď Bátora sám, nebo jeho nadřízený Josef Dobeš. Olej do ohně přilil i napadený ministr zahraničí, který pohrozil úplným odchodem TOP 09 z vlády. O čem tedy Kalouskova/Schwarzenbergova poslední odveta za Bátorovy směšné facebookové urážky je?

1524, 1518, 1515

Průzkumy volebních preferencí ukazují, že o ODS mezi voliči stále není zájem hodný nestora české pravice. Že obrodný proces teprve začal, ODS jako vládní strana doplácí na reformy a průzkumy je nutno brát s rezervou? Jistě. Na druhou stranu, zhodnotíme-li rok trvající snahu ODS „něco dělat" (aby v dalších volbách zase neztratila takřka milion voličů), otázka průzkumů se zadními vrátky logicky vrací. Existuje-li ve vedení ODS něco jako strategie, podle všeho se očekává, že k návratu voličů povede sama personální obměna ve vedení strany, trocha toho pokání a zvládnutý souboj s TOP 09.

Francouzský prezident a německá kancléřka se v úterý znovu pokusili o vyřešení dluhové krize. Jejich návrhy směřují k ustavení ekonomické vlády eurozóny a zavedení nové daně z finančních transakcí. Nejedná se o nic nového, obě „písničky" zpívají již řadu let. Nyní je jen znovu vytáhli na svět - coby „cestu z krize". Jedinou novinkou zůstává myšlenka na zakotvení vyrovnaného hospodaření do ústav členských států eurozóny. A pouze ta je pozitivní a stojí za zamyšlení.

Stěží může něco lépe demonstrovat nepravdivost úskočných titulků, kterými některé magazíny vypravily své první stránky v týdnu, kdy prezident Václav Klaus slavil sedmdesátiny, než kniha, kterou k narozeninám darem obdržel.

Tradičně nepřátelsky zaujatá média se ani tentokrát nevzdala konfrontačního stylu, a tak například časopis Reflex vypodobnil prezidenta jako stařičkého rakousko-uherského mocnáře s otázkou „Proč je tak osamělý?" v titulku.

Česká média mají v čase velmi vážných problémů americké ekonomiky a balancování eurozóny na pokraji krachu plné ruce práce s tématy Klaus, Bátora a údajné hnědnutí české pravice. Nebezpečná skupina středověkých reakčních strašidel prý uvažuje o založení nové strany, do jejíhož čela by se měl po roce 2013 postavit právě současný prezident. To, čeho se naši někteří skuteční nepřátelé svobodné společnosti snaží dosáhnout, tj. delegitimizovat obhajobu národních zájmů a konzervativní pohled na svět dáváním souvislostí mezi Breivika a kritiku nešvarů moderní společnosti, se jim ale nepovede.

Redaktoři Revue Politika se často setkávají se zajímavými knihami, časopisy, články nebo filmy. Nezřídka se o nich ale ví méně, než by stálo za to. Proto vznikla rubrika „Revue Politika doporučuje", v níž příležitostně naleznete tipy, které by rozhodně neměly uniknout vaší pozornosti.

Dějiny národa žijícího v prostoru mezi řekami San a Severní Bug na západě, Donem na východě, na severu ohraničeném běloruskými bažinami a lesy a na jihu vlnami Černého moře jsou plné válek a tragédií. Každý vetřelec, který přicházel ze západu, východu nebo jihu o sobě tvrdil, že je osvoboditel a své kruté počínání ospravedlňoval úmyslem ochraňovat místní národ. Ukrajinci však toužili po samostatnosti, nezávislosti a svobodě. Jejich kořeny jsou hluboce zapuštěny v evropské kultuře a historii, proto se každému „osvoboditeli" tvrdě bránili.

V poslední době, když se mě nějaký cizinec zeptá, co mu mohu říci o České republice, okamžitě reaguji, že je to nadmíru šťastná země. Nejpalčivějším problémem není korupce, nedostatek peněz nebo to, že stát spoluovládají velké podnikatelské skupiny, ale jeden jediný úředník ministerstva školství.