Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Přestože je logické, že při reformě společné zemědělské politiky EU (SZP) hledají tuzemští politici zejména takové priority, které by přinesly především prospěch zemědělcům v ČR, měly by být v naší zemi více než dosud předmětem diskusí i takové návrhy na změny, které přinesou prospěch celé EU. Partikulární zájmy nejsou samozřejmě problémem pouze naším, ale všech členských zemí Unie. V tom ovšem tkví základní riziko možných reforem, protože efektivně fungující SZP nemůže být průsečíkem národních lobbistických zájmů, ale pojítkem zájmů celoevropských.

Kdyby naši pradědečkové byli moudřejší, mohli jsme se v Evropě sjednotit dejme tomu už v roce 1913 a vyhnuli bychom se dvěma světovým válkám a hrůzám, které nám všem přinesly. Teď jsme, se zpožděním přibližně jednoho století, sen o sjednocení Evropy uskutečnili. Evropa je sice nejmocnější hospodářskou velmocí na světě, světadílem bez válek, ale v krizi předznamenávající konec krátkého snu o sjednocení, které bohužel nevyřešilo četné problémy a chronické nemoci, jimiž Evropa trpí.

Rusko zasáhla po hluboké hospodářské krizi namísto oživení stagnace. Hlavní příčinou je jeho mnohaletý ekonomický růst založený na exportu ropy a plynu, a tedy postrádající rozvoj. Na základě surovinové ekonomiky nelze vybudovat stát odpovídající charakteristikám velmoci, ať je o tom politická elita přesvědčena jakkoli. V Rusku dnes naopak můžeme pozorovat jev nazývaný ekonomy jako „surovinové prokletí" - se všemi ryze ruskými specifiky. Jediným východiskem je ekonomická i politická modernizace. V praxi to znamená úzkou spolupráci Ruska se Západem i v bezpečnostní sféře.

Revue Politika u příležitosti prezidentových sedmdesátin přináší výběr z jeho textů, které vyšly buď zde, nebo v časopise Kontexty.1397,1219,58,12,356,147,465,385,881

Dnešní odbory jsou v defenzivě a využívají svoji moc primárně proti vládě a potažmo proti občanům, kteří si takovou vládu demokraticky zvolili.

Redaktoři Revue Politika se často setkávají se zajímavými knihami, časopisy, články nebo filmy. Nezřídka se o nich ale ví méně, než by stálo za to. Proto vzniká rubrika "Revue Politika doporučuje", v níž příležitostně naleznete tipy, jež by rozhodně neměly uniknout vaší pozornosti.

Srovnání světové hospodářské krize 30. let 20. století s tím, co se děje od roku 2008, není s ohledem na příčiny a dopady možné. Před druhou světovou válkou ochuravěla z dnešního pohledu málo regulovaná ekonomika, dnes ji naopak podepírá ohromný systém přerozdělování. Tehdy nekolaboval „sociální systém", spíše se upevnila jeho idea, která je dnes realitou. Vtělila se v podstatě do obrovských, mezinárodními deklaracemi, ústavami a zákony garantovaných „neziskových organizací" na podporu obyvatelstva toho či onoho státu.

Daně v evropské sedmadvacítce rostou, státní zadlužení také. A rovná daň nezaručuje nižší platby státu. To vše vyplývá z unikátní studie porovnávající reálné daňové zatížení v EU.

Jsem Američan, nikoliv náhodou zrození, ale volbou. Hlasoval jsem nohama a stal se Američanem, protože miluji tuto zemi a domnívám se, že je výjimečná. Ale když se dívám na dnešní svět a na silný proud technologických změn a globální konkurence, jsem z toho nervózní. Patrně nejvíce mě znepokojuje skutečnost, že zatímco tyto tendence sílí, Američané se zdají neschopni pochopit rozsah výzev, kterým čelíme. Navzdory medializovaným tlachům u vzestupu Číny většina Američanů vychází z předpokladu, že USA jsou i nadále světovou jedničkou. Ale je to pravda?

Jaké jsou podmínky eventuálního rozšíření stávajících hranic Západu a jaký institucionální tvar bychom se měli snažit tomuto celku vtisknout? Přečtěte si ukázku z knihy Co je Západ?, již před nedávnem vydalo Centrum pro studium demokracie a kultury.

Hranice Západu