Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

„Denně čtu v českém tisku kritiky," píše mi někdejší spolužák Josef Novák z Moravské Ostravy, „namířené satirickým ostřím vůči osobě prezidenta České republiky Václava Klause. Ve stavu veřejně působivého morálního rozhořčení se do něj pouští hlavně ta část novinářů, kterým se nelíbí jeho stanoviska, jeho projevy a vůbec. Václav Klaus jim leží v žaludku, a proto dovedně manipulují veřejným míněním. Byl bych rád, příteli, kdybys mé psaní zpracoval pro noviny." Slíbil jsem, že se pokusím. Zde je výsledek.

Zatímco národní vlády přijímají úsporná opatření, aby snížily svůj dluh a posílily hospodářský růst, Evropský parlament požaduje navýšení svého rozpočtu. Studie nadace New Direction - The Foundation for European Reform ovšem ukazuje, že rozpočet EP by naopak mohl být výrazně ponížen.

Zrušení ústavního zákona o zkrácení volebního období v roce 2009 bez toho, aby k tomu Ústavní soud opravňovala ústava, ale i další jeho snahy nadřadit se nad ústavodárce vycházejí z teorie materiálního jádra ústavy, které je podle jejích zastánců nad samotnou ústavou. Po odmítnutí Božího základu odvozovaly sekulární ústavy svou dominanci v právu z toho, že byly přijaty obtížnějším způsobem než obyčejné zákony - v parlamentech či v referendech.

Centrum pro studium demokracie a kultury si vás dovoluje pozvat na prezentaci knihy Hugh Brogan: Alexis de Tocqueville. Prorok demokracie ve věku revoluce. Prezentace se uskuteční v pondělí 17. října 2011 od 17:00 hodin v přízemí budovy sboru ČCE (Opletalova 6, Brno). Úvodní slovo pronese prof. Petr Horák, hudební doprovod zajistí Marin Kostaš a host. Občerstvení a možnost zakoupení knihy se slevou zajištěny. Kniha vychází s podporou Velvyslanectví Spojených států amerických v Praze.

Proč by nás měl na počátku jednadvacátého století zajímat Alexis de Tocqueville? Odhlédneme-li od učebnicových frází především o jeho dvou hlavních dílech - Demokracii v Americe (dále DA) a Starém režimu a revoluci (SRR) - v nichž vystupují do popředí Tocquevillova originalita, pronikavý vhled, schopnost jít pod povrch věcí či odvaha nabízet nekonvenční vysvětlení historických událostí, z čeho pramení jeho aktuálnost pro dnešního čtenáře, ať už přichází z akademické sféry, nebo ho prostě jen nebaví číst před spaním beletrii?

Centrum pro studium demokracie a kultury si vás dovoluje pozvat na konferenci „Euro versus koruna", kterou v pondělí 17. října 2011 od 15.00 hodin v Hlavním sále Valdštejnského paláce Senátu PČR (Valdštejnské náměstí 17/4, Praha) pořádá Výbor pro záležitosti EU Senátu PČR.

Těsně před zahájením letošního Fóra 2000 se objevily informace, že poslanec Jaroslav Foldyna hodlá konferenci narušit kvůli účasti kosovské prezidentky Atifete Jahjagové. V rozhovoru pro Revue Politika se pokouší objasnit, co jej k tomu vede.

Proč se tak angažujete v balkánské problematice?

Pane Robejšku, v poslední době se objevily informace, že francouzský prezident Nicolas Sarkozy a německá kancléřka Angela Merkelová se dohodli, že za všech podmínek udrží Řecko v eurozóně. Jak tyto informace coby ekonomický analytik vnímáte?

Jedním z možných výkladů je, že jde o taktiku, která má za cíl, aby Řecko mohlo s co nejmenšími frikcemi eurozónu opustit. Hlavní myšlenkou tedy je, aby tato skutečnost zůstala až do poslední chvíle utajena. Toto zapřísahání tedy může znamenat snahu snížit riziko nepokojů a dalších konsekvencí, jaké známe z bankrotujících zemí.

„Nejsme ani pravicí, ani levicí. (...) Stali jsme se Novým středem." Tato slova premiéra Donalda Tuska z oficiálního volebního programu Občanské platformy (PO) dobře symbolizují, jak radikální proměnou tato formace během čtyř let vládnutí prošla. Dříve otevřeně deklarovala svou pravicovost. Tato skutečnost však v Česku zůstává nepovšimnuta. Podobně jako řada dalších změn, k nimž v posledních letech u našich sousedů došlo. Což je škoda, protože právě tyto změny určují dramatičnost nadcházejících polských parlamentních voleb i skutečný smysl rozhodnutí, které Poláci 9. října učiní.

Český génius Jára Cimrman se proslavil v mnoha oborech lidské činnosti. Jeho nesmrtelnou zásluhou je ovšem to, že se stal objevitelem „slepých uliček". Cimrman mistrně dokázal odhalovat, „kudy cesta nevede". V tomto svém úsilí dosáhl mimořádných výsledků, což jeho obdivovatelům určitě nemusím připomínat. Určitě by měl radost z toho, že v jeho stopách se nyní vydala i Evropská unie, protože se stala „majákem" boje proti globálnímu oteplování a „průkopníkem" v boji za zavedení daně z finančních transakcí.