Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Krize eurozóny už dávno není jen evropskou krizí, ale zachvacuje globální ekonomiku. Kvůli svému rozsahu a tomu, že se týká jak bank, tak i vlád, je daleko nebezpečnější než krize, která začala po pádu banky Lehman Brothers před třemi lety.

K otázce národa a jeho původu se již napsalo mnoho. Teorii, že je národ nedávným vynálezem, výtvorem moderního administrativního státu, patrně jako první formuloval ve stručném, zato však oslavovaném článku Lord Acton.¹ Autoři ze všech částí politického spektra podporovali různé verze tohoto postoje a argumentovali, že národy jsou byrokratickým vynálezem, vedlejším produktem „tiskového kapitalismu" (Benedict Anderson), koloniální správy či byrokratických potřeb moderní vlády.

Před několika dny jsem v rámci pobytu v Paříži navštívil i Saint-Denis. Příliš jsem toho o této čtvrti nevěděl; snad jen, že se zde nachází slavná gotická bazilika a že se díky konfliktům s přistěhovalci netěší příliš dobré pověsti. Realita ovšem byla horší, než jsem myslel.

Zatímco na východním pobřeží Severní Ameriky koncem srpna běsnil hurikán Irene, starý kontinent je v posledních týdnech ošleháván smrští jiného druhu. Pozdní léto je tentokrát ve znamení mohutného vzepětí agitační činnosti zastánců „stále užší Unie". V jejich pestrém táboře to na pozadí dluhové krize eurozóny hučí jako v úle. Nemine snad jediný den, aby z jeho prominentních míst nezaznělo hlasité, patetické volání po dalším významném posilování EU.

11. září jsme si připomněli tragické události, které před deseti lety navždy změnily svět. Roky následující po teroristických útocích ovšem měly i jiný dopad. Válka proti terorismu zahájila tendenci pozvolného ústupu Spojených států z globálního výsluní. Napomohli tomu i špatní politici a nekoncepční strategie.

Páteční zasedání evropských ministrů financí v polské Wroclavi bylo mimořádně důležitou událostí. Svědčí o tom i fakt, že se jej osobně zúčastnil americký ministr financí Timothy Geithner. Jak už se ale stalo smutnou tradicí, český šéf pokladny Miroslav Kalousek chyběl. Místo něj na jednání odjel jeho náměstek, který je v Bruselu proslulý tím, že zásadně mlčí.

Ministr Kalousek z údajně proevropské TOP 09 tak postupuje již řadu měsíců a je s podivem, že česká média jeho zcela nezvyklou praxi nechávají bez povšimnutí.

Spor mezi premiérem Petrem Nečasem a ministrem financí Miroslavem Kalouskem o obří ekozakázku vzbuzuje pochopitelnou pozornost. Je obvyklé, aby předseda vlády v záležitosti s tak zásadním dopadem na finance státu „narazil" na razantní nesouhlas člena své vlády? Nenaznačuje to cosi výmluvného o pozici českého premiéra?

Redaktoři Revue Politika se často setkávají se zajímavými knihami, časopisy, články nebo filmy. Nezřídka se o nich ale ví méně, než by stálo za to. Proto vznikla rubrika „Revue Politika doporučuje", v níž příležitostně naleznete tipy, které by rozhodně neměly uniknout vaší pozornosti.

Svět se mění. Doba, kdy Spojené státy unilaterálně dominovaly světovému politickému i ekonomickému dění, je pryč. Zatímco dříve jim k zajištění vlastní prosperity a ekonomicko-vlivové expanzi stačil vývoz kapitálu a know-how, dnes musí hledat nové modely vzájemně vyváženější spolupráce s nově nastupujícími silnými hráči. Mají-li do tohoto exkluzivního mocensko-politicko-ekonomického klubu patřit i evropské státy, musí vystupovat jednotně. Jedině tak mají šanci - v konkurenci Číny, Brazílie, Indie a dalších zemí - efektivně prosadit své zájmy.

V Mladé frontě Dnes minulý týden vyšel článek Marka Čejky „Palestina: šachy bez černých a bílých". Autor v něm zastává stanovisko, že v konfliktu mezi Palestinci a Izraelem nelze rozlišit, kdo je „hodný" a kdo „zlý", a že on sám coby odborník zastává bezhodnotový postoj „mezi", který mu umožňuje vidět historickou hloubku a celkovou složitost tohoto do značné míry trvalého konfliktu. Čejka jeho „neřešitelnost" přirovnává k filmům s Jamesem Bondem: kulisy se mění, ale konflikt zůstává.