Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

„S následky globální finanční krize si lépe poradí země, které dokázaly udržet racionální proporce mezi hospodářskými základy a rozvojem finančního sektoru a vybudovaly si ochranu před převahou cizích finančních institucí," napsal ve své eseji pro Revue Politika 4/2011 Aleksander Surdej. Dovolte mi na jeho článek navázat a popsat, jak konkrétně to udělat.

Filosofie mého přístupu

18. dubna jsme si mohli připomenout datum první zmínky názvu naší země v historických análech. Mnohé jiné státy by si tuto příležitost nenechaly ujít, u nás ale panuje „tichá ukrajinská noc". Přitom neznalost je jednou z hlavních příčin historických tragédií a neúspěchů.

Před dvaceti lety, 24. srpna 1991, se na mapě objevil nový stát - Ukrajinská republika. Země s 46 miliony obyvatel a rozlohou srovnatelnou s Francií geograficky zaujímá strategickou polohu mezi Evropskou unií a nekonečnými prostorami Eurasie, politicky je postsovětským státem se všemi s tím spojenými problémy (politologové používají také přívlastky jako postgenocidní, posttotalitní, postrusifikovaná ap.). To vše před Ukrajinu staví překážky, které jí komplikují vztahy s partnery a brání v úspěšném rozvoji.

Je pošmourný den; v malém irském městě prší a ulice jsou jak vymetené. Doby jsou zlé, všichni mají dluhy a žijí z úvěrů. Onoho dne projíždí městem bohatý německý turista. Zastaví se u malého hotýlku a majiteli sdělí, že by si rád prohlédl pokoje, že si pak možná jeden z nich pronajme. Jako kauci položí na pult sto eur...

Krize eurozóny vyvolala debatu o výhodnosti přijetí eura zeměmi, které stojí mimo měnovou unii. Zkušenosti Řecka, Portugalska nebo Irska znovu otevřely diskusi, zda je euro spojeno s vážnými hrozbami a zda není lepší zůstat ještě řadu let u stávající (vlastní) měny. Z celého sporu lze vyvodit jeden závěr: po skončení současné krize eurozóny a po vyřešení rozpočtových problémů zemí střední a východní Evropy je přijetí eura podmínkou udržení tempa hospodářského růstu, který umožňuje zmenšit disproporci mezi bohatstvím starých a nových členských států EU.

Pane náměstku, v souvislosti se zapojením sil NATO v Libyi se mluvilo i o českém příspěvku. Můžete definovat, z jakých argumentů se skládalo rozhodnutí se v této operaci nakonec vojensky neangažovat?

Lidové noviny přišly před několika týdny s reportáží, ve které citovaly několik rakouských usedlíků žijících jen pár kilometrů od českých hranic. Tito lidé prý nikdy Českou republiku nenavštívili, v dohledné době to neplánují a navíc jim to nepřijde divné. Na těchto příkladech lze dobře ilustrovat, jak vzájemné vztahy mezi Českou republikou a Rakouskem sice nejsou nepřátelské, ale přesto poznamenané averzí či alespoň nezájmem o ty druhé. Proč tomu tak je, zůstává vděčným námětem pro historické studie i plytké novinové komentáře.

Kohout: "Nikde v teorii nenajdete oporu pro tvrzení, že paušální sazba daně z přidané hodnoty pro všechny položky je optimální."
Mikš: "Chceme se opravdu stát evropskou avantgardou v oblasti DPH?"

Rovná DPH nemá v ekonomii teoretickou podporu

Pavel Kohout

Jako kterákoli oblast lidské činnosti, také daně mají dnes ucelenou teorii. Zabývá se jimi početná akademická obec, publikují se vědecké články zabývající se teorií i empirickým výzkumem. Za některé z těchto výzkumů byly dokonce uděleny Nobelovy ceny.

V roce 1918 přispěly Spojené státy rozhodným způsobem k porážce císařského Německa a nastoupily na cestu velmoci. Druhá světová válka měla dva hlavní vítěze - Stalinův Sovětský svaz a opět Spojené státy. Za éry Ronalda Reagana se Amerika stala osamělým vítězem a zůstala poslední supervelmocí. Během vítězoslavné postbipolární éry let 1991-2011 se vynořila Čína, jejíž každoroční 10-12procentní ekonomický růst překonal Itálii, Francii, Velkou Británii, Německo i Japonsko. Země se stala druhou největší světovou ekonomikou a jediným americkým rivalem.

Sebevražedný teroristický útok na letišti Domodědovo opět připomněl světu, že na severní (ruské) straně Kavkazu stále doutná ozbrojený konflikt. Proč se stále nedaří jej eliminovat a nalézt řešení, které by zastavilo teroristické násilí?