Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Ve své recenzi knihy Proč Západ (prozatím) vládne, která vyšla v lednovém čísle Foreign Affairs, profesor ekonomie a politických věd islámských studií na Duke University Timur Kuran vysvětluje, proč došlo k rozmachu Západu a proč ani v dohledné době nemusí být konec jeho dominanci.

Dnešní Evropa, pohlížíme-li na ni jako na světový region a podokruh západní civilizace, trpí řadou velmi závažných neduhů, z nichž některé ohrožují v horizontu několika generací její samotnou existenci. Můžeme ji připodobnit k nádhernému, velkolepému paláci, který příchozího oslní svou majestátní konstrukcí, dokonalou fasádou a luxusním vnitřním vybavením. Za uhlazenou omítkou se však skrývá drolící se zanedbané zdivo, v nosných pilířích se objevují trhliny, podmáčené podloží se začíná propadat. Dům může zachránit jen hloubková rekonstrukce, ale jeho majitelé se k ní nedokáží vzchopit.

Když byl nedávno v Bratislavě odstraněn obelisk s českým lvem, mnoho lidí z českého prostředí, kteří měli o tomto symbolu v někdejším Prešpurku povědomí, se cítilo (nejspíš právem) pohoršeno. Záhy se situace obrátila, neboť na dané místo přišla socha TGM, ve slovenské metropoli první. Tentokrát - v poněkud extremistickém duchu - protestovali tamější národovci, jimž se zdálo, že jde o zpochybnění „slováckosti". Bylo to trapné.

Charakterizovat podmínky politické stability v Evropě, na rozdíl od poměrně zjevných podmínek prosperity ekonomické, jde jen obtížně a jen velmi obecně a vágně. Nejde přece o abstraktní výčet politických paradoxů a problémů, jejichž vzájemnou interakci a váhu neumíme posoudit, o jakýsi politologický popis. Anglosaský mechanický termín „systém" není na místě, protože vůbec nejde o systém, ale o živou historii, jejíž dynamiku můžeme zkoumat jenom zpětně a jenom s velkým časovým odstupem.

Ztráta civilizační vůle

Za posledních přibližně patnáct let jsme si už zvykli, že čas od času se ve veřejné diskusi objeví hlasy volající po zavedení přímé volby prezidenta. Hlasy jsou to někdy důrazné (zejména v období posledních dvou voleb hlavy státu), v řadě případů dokonce přetavené ve více či méně detailní (a více či méně povedené) návrhy změn Ústavy ČR.

Podíváme-li se na důsledky ekonomické krize jako na zdroj inspirace, můžeme konstatovat, že spustila analytickou lavinu a v politice nejčastěji škrty a plány reforem. To je zajisté dobře, ale v zásadě jde jen o úlek a nedobrovolnou improvizaci. Reformy nedoprovází žádný oficiální etický komentář cílící k pokračování a stabilizaci. Vláda má přitom k dispozici hospodářské a politické prognózy. Ví, že navzdory krátkodobým nadechnutím a setrvačnosti německého hospodářského génia HDP Evropy, jejíž ekonomika a sociální struktura je politicky stále více podvázána, dlouhodobě nečeká nic dobrého.

Česká kinematografie dlouho trpěla malou odvahou pouštět se do rozporuplných období moderních československých dějin. Když už se domácí filmaři zabývali minulostí, raději se obraceli k těm obdobím 20. století, na která Češi mohou být hrdí (nejnověji snímky jako Protektor, Tobruk či 3 sezony v pekle). Rok 2010 byl však v tomto smyslu jiný.

Jednou z polozapomenutých oblastí historie studené války zůstává pohnutý osud Laosu. Šestého ledna 2011 ve věku 81 let zemřel v americkém exilu muž, kterého bývalý šéf CIA Colby nazval největším hrdinou války ve Vietnamu. Laoský generál Vang Pao, představitel národa Hmongů. V šedesátých letech bojoval po boku USA proti severovietnamským a laoským ultralevicovým silám.

Po tvrdém paroubkovském období přišel tichý, nevýrazný podzim. Bohuslav Sobotka sice slavil vítězství v komunálních volbách, ovšem v kontrastu předvolebních hesel o demontáži kmotrů s následným uzavíráním velkých koalic moc kredibility nezískal.

Jedním ze základních přínosů, který bývá v souvislosti s evropskou integrací připomínán, je bezpečnostní stabilizace a vytvoření „kontinentu míru a bratrství". Na tyto hodnoty ve své nedávné řeči odkazoval i francouzský prezident Sarkozy, když prohlásil, že opuštění eura by znamenalo krok zpět a ohrožení uplynulých šedesáti let budování Evropy.