Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Maďarská vládní koalice Fidesz-Křesťankodemokratická lidová strana (KDNP) čelí v souvislosti s vnitrostátní legislativou v krátkém časovém odstupu už druhé vlně mezinárodní i domácí kritiky. Po balíčku mediálních zákonů na přelomu let 2010-2011 je nyní jejím předmětem nová maďarská ústava, přijatá v parlamentu 18. dubna. Právě v tuto ústavu měl dle záměrů Fideszu vyústit vládní program „národní spolupráce" formulovaný poté, co vládní koalice získala před rokem 68,12 % parlamentních mandátů, umožňujících jak změnu ústavy, tak i řady dalších zákonů.

Na současné politické krizi je vůbec nejpozoruhodnější ochota, s jakou politici, veřejnost a veřejnoprávní média jednají podle not zveřejňovatelů důvěrných informací. Všichni říkají, že českou politiku zaplavily odposlechy a fízlování a jak je jim to odporné. Na druhé straně ale titíž lidé bez mrknutí oka jednají na jejich základě.

Přes obtížné prolínání domácí a unijní úrovně existuje jedna otázka, nad níž si Praha a Brusel dokáží sednout k jednomu stolu a trávit hodiny vášnivou a angažovanou diskusí. Jde o téma energetické bezpečnosti. O její podobě má ČR jasnou představu a nebojí se s ní vystupovat ani v Bruselu. Na rozdíl od dalších zemí regionu se zde navíc může opřít o domácí úspěchy.

Vláda 6. dubna přerušila projednávání věcného záměru volebního zákoníku připraveného ministerstvem vnitra. Cílem dokumentu čítajícího 129 stran má být konsolidace právní úpravy všech druhů voleb v České republice plus odstranění nedostatků, které v praxi vyvstaly buď u jednoho konkrétního druhu voleb, nebo jsou všem volbám společné. Věcný záměr ale obsahuje také jednu změnu, která má potenciál vytvořit podhoubí pro intenzivnější tunelování veřejných prostředků a financování politických stran systémem „něco za něco".

Česká média plní téměř každý den šťavnaté příběhy politiků a úředníků, kteří vzali nebo údajně měli vzít „provizi za přiklepnutí" veřejné zakázky či dotace z nějakého fondu. Vzduchem létají miliony, desítky milionů či částky ještě vyšší. „Velká" korupce hýbe českou politikou - a je dobré dodat, že právě hlavně díky médiím. Být Marťanem vysazeným z kosmické lodi, který veškerou svou znalost země, v níž přistál, založí na sledování českých médií, řekl bych, že jsme stát, kde pomalu každý politik či vyšší úředník „bere". Existuje ale ještě jiná korupce.

Centralizační trendy v Evropské unii jsou předmětem časté diskuse. Jde nicméně o téma v neustálém pohybu, vysoce nadčasové, které se vždy objevuje v nových souvislostech, a proto je užitečné se k němu vracet. Ve svém příspěvku se budu dané problematice věnovat z pohledu právníka. V evropské integraci je to totiž právo, které působí jako její prostředek a nositel, jako její životní míza zosobňující příslušné politické záměry. Studium práva EU je proto nutné pro pochopení základní struktury Unie i aktuálního stavu integračních procesů.

Skupina ekonomů sdružená v Národní ekonomické radě vlády (NERV) přinesla v minulých týdnech sérii dokumentů, které mapují současnou situaci České republiky na pozadí globální i evropské ekonomiky. Zároveň se snažila nastínit možná opatření, která by do budoucna umožnila domácí ekonomice co nejpružněji a nejefektivněji reagovat na požadavky vyspělého národního hospodářství. Materiál je přínosnou a vůbec první ucelenou analýzu stávajícího stavu české ekonomiky a společnosti včetně možných alternativ budoucího vývoje.

Na vládou připravovanou důchodovou reformu se lze dívat z různých úhlů pohledu. Bohužel se příliš nehovoří o tom, jaké efekty může přinést možnost opt-outu do kapitálového pilíře, tedy vyvedení tří procent ze sociálního pojištění, které jsou dnes v průběžném systému, a zároveň jejich posílení o další dvě procenta z kapsy každého, kdo se pro opt-out rozhodne.

V únoru 2011 zavítal do Prahy na státní návštěvu polský prezident Bronisław Komorowski. Vzhledem k rozbouřené domácí i mezinárodní politické scéně působila jako z jiného světa: samé úsměvy, poklony, ujišťování o bezkonfliktnosti vzájemných vztahů, o radosti z rostoucí hospodářské výměny, o velkém renomé Čechů v očích prostých Poláků. Václav Klaus pěl na Poláky chválu a Bronisław Komorowski mu v tom zdatně sekundoval. Inu idyla, člověk by se málem dojetím rozplakal.

Dejà vu

V dubnu uplyne dvacet let od založení ODS, naší jediné vlivné a společensky ukotvené pravicové strany od konce druhé světové války. Podtrhuji slova jediné vlivné a ukotvené, neboť patří mezi základní úspěchy ODS, že se jí podařilo získat a udržet oba přívlastky zároveň. Ostatní pravicová uskupení buď nikdy nedosáhla měřitelného vlivu, nebo nepřežila výměnu osobností zakladatelů ve vedení či jedno volební období ve vládě. Situace, v níž se strana v čase svého jubilea nachází, bude nepochybně příležitostí k mnoha úvahám.