Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Když před časem režiséři Vít Klusák a Filip Remunda představili film Český mír, byl přijat jako definitivní tečka za radarem. Jedni vnímali Obamovo stop jako vítězství českého lidu, jiní jako hození přes palubu. Mýlily se obě skupiny. Americká strana nyní přišla s plánem postavit na našem území centrum včasné raketové výstrahy.

Ne, neděste se. Nezbláznil jsem se, dokonce se zatím nezbláznil ani Vít Bárta, stejně jako Revue Politika se nestala druhým Bleskem. Jde jen o humornou, leč nutně se nabízející fiktivní vsuvku, která bohužel logiku připravované reformy české armády z dílny současné vlády vystihuje. Z armády se stal vynikající penězovod a zároveň má být dle expertky, toho času předsedkyně poslaneckého klubu Věcí veřejných (VV) Kristýny Kočí transformována na moderní organizaci vycvičenou pro zasahování kdesi v tajemnem zavánějících dálkách.

Výsledky nedávného kongresu ODS vzbudily v příznivcích strany a spřízněných médiích naději, že se dlouholetý hegemon české pravice očišťuje. Pomineme-li skutečnost, že celý proces se má odehrát pod taktovkou předsedy, jenž je sice nazýván „panem Čistým", ale s nedávným děním ve straně byl jakožto člen jejího nejužšího vedení spjat pupeční šňůrou, musíme zdroje skutečné obrody ODS hledat jinde: v komunální politice.

Radka Johna a Věci veřejné (VV) dala Česku korupce. Nejen reálné úplatkářství a machinace se státním a obecním erárem, ale také obraz, který o její povaze a rozsahu vytvořila média, „imagemakeři" korupce. Teoreticky vzato se podílu na moci ujala strana, která s ohledem na hloubku úpadku obecných mravů prostě musela. Až se je znovu podaří pozvednout, zřejmě bez lítosti odejde.

Německo a Rusko se v historii sbližovaly poměrně často. Jejich koalice byly vynikajícími šancemi, jak dostat pod svou kontrolu většinu Evropy a omezit moc Velké Británie. S jistými změnami, otupěním ideologických hran a faktem, že Velkou Británii nahradily v roli evropského vyvažovatele Spojené státy, zůstává německo-ruské sbližování jednou z hlavních otázek současné Evropy. Některé signály v poslední době ukazují, že se aliance Berlín-Moskva začíná prohlubovat. Co tyto mocenské tance znamenají pro Evropskou unii a jak se celková situace může podepsat na stabilitě střední Evropy?

Gilles Kepel a Philippe Roman ve svém textu porovnávají britské a francouzské zkušenosti se soužitím s imigranty muslimského původu, jež se mohou stát zdrojem poučení jak pro Spojené státy, tak pro další vyspělé země. Gilles Kepel je profesorem a vedoucím katedry blízkovýchodních a středomořských studií na Sciences-Po v Paříži, Philippe Roman je profesorem historie a mezinárodních vztahů na London School of Economics.

Bývalý i současný předseda ODS se liší téměř ve všem. V jedné věci ale překvapivě nacházejí společnou řeč: tendují k vybudování velké pravicové strany s podporou nějakých 40 % voličů. Jak Topolánek, tak Nečas vypouštějí pokusné balónky hovořící o vytvoření koalice s KDU-ČSL (dříve) a TOP 09 (nyní). Měla by vzniknout obdoba německé CDU/CSU. Je ale něco takového reálné? A je vybudování tak velké pravicové strany žádoucí?

O letošním mistrovství světa v kopané se nemálo hovořilo se vcelku velkým předstihem. Je to poprvé, co jej hostí africká půda. Mnozí to vidí jako jedinečnou příležitost pro celý kontinent. Avšak debaty provázely i početné hlasy předvídající problémy. V posledních dvaceti letech se totiž jihoafrickým folklorem stala nebývale vysoká kriminalita. Z toho pramenily i obavy o bezpečnost fanoušků a hráčů. Někteří to spojovali se skutečností, že africká mentalita se od té naší přece jen liší; že JAR je černou zemí. Je tomu ale skutečně tak?

Katastrofální stav veřejných financí valné většiny členských států Evropské měnové unie (EMU), tedy zemí, jejichž měnou je euro, děsí jak zastánce tohoto projektu, tak bankéře v Evropské centrální bance.

Euro jako politický projekt

Petr Fiala

Politika, jaká nemá být

Centrum pro studium demokracie a kultury, brož, 164 s., 149 Kč (cena platná při objednání přes web CDK)