Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Převážná většina amerických prezidentů vládnoucích v období studené války považovala za nejvýznamnější prvek své zahraničněpolitické agendy problematiku vývoje vztahů s největším rivalem USA, Sovětským svazem. Jednotlivé administrativy v zásadě kontinuálně pokračovaly v naplňování strategie zadržování formulované Georgem Kennanem, Paulem Nitzem a dalšími specialisty v závěru 40. a na počátku 50. let, i když zmíněná strategie zcela přirozeně procházela různými modifikacemi reflektujícími sovětské chování v rámci mezinárodního systému a jeho recepce americkými představiteli.

Česká strana sociálně demokratická v rezoluci XXX. sjezdu v dubnu 2001 ke vstupu České republiky do Evropské unie uvedla, že "za euroskepticismem, který se navenek prezentuje jako tzv. eurorealimus, se skrývá provincionální pohled na světové a evropské dění a úzkoprsé obavy z konfrontace české reality s realitou evropskou". Avšak ani v evropské socialistické stranické rodině nepanuje jednoznačný názor na další vývoj evropského integračního procesu a vůči některým "příliš federalistickým" koncepcím se ozývají skeptické hlasy i z tohoto politického tábora.

Ačkoli od pádu poslední koaliční vlády uplynuly bezmála čtyři roky, stále se jako bumerang vrací spekulace, zda tyto vlády byly dostatečně pravicové. Okřídlené rčení, že koaliční vlády byly ve skutečnosti méně pravicové, než hlásaly, už přestává být klišé, ale mění se v politický kýč. Položme si seriózní otázku: prováděly koaliční vlády pravicovou, levicovou nebo středovou politiku? A pokud neprováděly pravicovou politiku, bylo to dobře, anebo špatně?

Fungování koaličních vlád

KDU-ČSL v polistopadové české politice vždy patřila k nejvýraznějším stranicko-politickým subjektům. Pozornost veřejnosti a sdělovacích prostředků se však většinou soustředila na její vnější politické aktivity, na její roli v jednotlivých vládách či postoje při hlasováních v parlamentu. Zřídka se však do centra pozornosti dostávalo dění uvnitř lidové strany. Zdálo se, jako kdyby známé heslo z volební kampaně v roce 1996 označující KDU-ČSL za "klidnou sílu" spíše vyjadřovalo její vnitřní poměry než působení lidovců na české politické scéně.