Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

V neděli 19. února zemřel ve Švýcarsku ve věku nedožitých 93 let francouzský malíř Balthus, poslední z klasiků evropské malby 20. století. Následující rozhovor se uskutečnil několik měsíců před Balthusovým skonem.

Umělec a jeho svoboda je vděčné téma - zejména od časů romantismu. Ale na první pohled není jasné, jak specificky patří k 90. létům 20. století, kdy jsme patrně poprvé v historii této země žili déle než několik měsíců - tedy celých deset let - bez jakékoliv cenzury. Určitě toto téma bylo v minulém desetiletí pociťováno jako mnohem méně aktuální než kdykoliv dříve po roce 1938. Na druhé straně je nutno uvážit, že každé ohrožení jakékoliv svobody a tedy i svobody umělecké vychází především ze způsobu lidského myšlení.

Když se řekne slovo umělec, naskočí vám v mysli slovo svoboda takřka automaticky. Prefabrikovaným banalitám se neubrání nikdo z nás. Kdo má dostatečně kýčovitou obraznost, představí si tu svobodu konkrétně: na barikádě, v bílé říze, prsa venku. Tak vypadá umělec bojující.

V lednu letošního roku bylo završeno druhé funkční období demokratického prezidenta USA Billa Clintona a úřadu se ujal jeho republikánský nástupce George W. Bush. Zatímco se mnozí analytikové snaží odhadnout, jak bude vypadat americká zahraniční politika v následujících čtyřech letech, je podle mého názoru nezbytné provést analýzu jejího vývoje v uplynulém osmiletém období. Právě současná podoba zahraniční politiky USA totiž bude výchozí pozicí pro jakékoli pokusy nové administrativy o její modifikaci a přizpůsobení novým prioritám.

Když jsem na začátku minulého roku napsal příspěvek "Masarykův odkaz - tentokrát očima Václava Klause" (Proglas 3/2000), obsahující patrně velmi tvrdou kritiku Klausova projevu u příležitosti 150. výročí Masarykova narození, učinil jsem tak mimo jiné u vědomí známé Augustinovy teze, že účast v životním polémos poskytuje naději nejen "dobrým", ale i "zlým", že ani nad nápravou "zlých" nelze předem nikdy zoufat, jestliže i "ve středu našich nejzjevnějších protivníků se skrývají naši předurčení soudruzi, dosud neznámí i sami sobě".

Odpůrci volební reformy rekrutující se z řad jak politické, tak i akademické obce, kteří se dlouho dopředu ve svém tažení proti reformě volebního systému zaštiťovali Ústavním soudem a jeho (tehdy budoucím) rozhodnutím, se dočkali. ÚS je rozhodně nezklamal - zrušil klíčové složky nového volebního systému a volební reforma je tak zmařena. Rozhodnutí ÚS je politicky kontroverzní, ale co je hlavní, odborně značně problematické. Vtírá se tak nutkavý pocit, že ÚS dal přednost emotivní politice před chladnou odborností.

Úvod

V posledních týdnech jsme byli svědky politických jednání mezi ODS a ČSSD ohledně budoucnosti jejich smluvního svazku. Připomeňme si tedy, co předcházelo vzniku tolerančního patentu.