Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Slova baroko a manýrismus

Profesor Miroslav Tuček (72) vystudoval v roce 1952 hospodářskou fakultu Vysoké školy politické a sociální. Působil jako asistent, docent a posléze prorektor (1961-66) na Vysoké škole ekonomické v Praze. V letech 1958-70 vedl katedru financí a úvěru a byl vedoucím redaktorem časopisu Finance a úvěr. Poté byl nucen odejít z fakulty, pracoval v České pojišťovně a od ledna 1989 v Prognostickém ústavu ČSAV. Po převratu generální ředitel Investiční banky, později předseda její dozorčí rady. V současnosti pracuje na katedře bankovnictví a pojišťovnictví pražské VŠE.

V roce 1989 bylo Rakousko první západní zemí, která po pádu komunismu v Československu otevřela své hranice a umožnila tím řadě občanů první výlet za železnou oponu. Ministři zahraničí Mock a Dienstbier před objektivy kamer a fotoaparátů "přestřihli dráty" a zdálo se, že nic nebrání idylické spolupráci ve sjednocující se Evropě. Avšak především řada nedořešených otázek z minulosti způsobila, že vztahy s Rakouskem jsou v porovnání s ostatními sousedy České republiky zřejmě nejproblematičtější.

Vývoj, kterým v poslední době prochází Čtyřkoalice, je pro mnoho politických komentátorů překvapením a pro řadu jejích příznivců zklamáním. Jestliže byla již opakovaně naše politická scéna přirovnávána k divadlu (někdy přímo k absurdnímu dramatu), jehož tvůrce vidí jedni ve Václavu Havlovi, jiní ve stranách opoziční smlouvy a další třeba v poslancích českého parlamentu, pak události, které v uplynulých týdnech připravily strany Čtyřkoalice, k tomuto vidění politiky přispívají.