Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Profesor Miroslav Tuček (72) vystudoval v roce 1952 hospodářskou fakultu Vysoké školy politické a sociální. Působil jako asistent, docent a posléze prorektor (1961-66) na Vysoké škole ekonomické v Praze. V letech 1958-70 vedl katedru financí a úvěru a byl vedoucím redaktorem časopisu Finance a úvěr. Poté byl nucen odejít z fakulty, pracoval v České pojišťovně a od ledna 1989 v Prognostickém ústavu ČSAV. Po převratu generální ředitel Investiční banky, později předseda její dozorčí rady. V současnosti pracuje na katedře bankovnictví a pojišťovnictví pražské VŠE.

Tématem této konference jsou "Média po krizi v ČT". Moje vstupní teze proto zní: česká média po krizi v ČT jsou stejná, jako byla před krizí, to znamená velmi špatná a neprofesionální. Krize v ČT v tomto směru nic nezměnila ani k lepšímu, ani k horšímu. Velmi názorně však ukázala, čeho jsou lidé v médiích schopni, když jim někdo (ať už skutečně či údajně) sáhne na jejich zájmy. Jak mohou zneužívat svého (do jisté míry) výsadního postavení k diskreditování a ostouzení svých názorových odpůrců a jak nevybíravé metody k tomu užívají.

"Televizní násilí" se obecně chápe jen jako násilí předváděné v televizi. Tím se redukuje na svou zjevnou složku a odvádí se pozornost od mnohem vlivnější skutečnosti, že nekontrolovaně prostupuje celým způsobem podání.

Před deseti lety, ve dnech 20.-21. dubna 1991, se konal ustavující kongres ODS. Podle takřka současně publikovaného výzkumu volebních preferencí agentury AISA se ODS hned stala politickým subjektem s výrazně nejsilnější voličskou podporou v zemi: 19%. Jak víme, toto vedoucí postavení si ODS dlouhá léta udržovala.

Desáté výročí založení Občanské demokratické strany je vhodnou záminkou k analýze názorového rozložení sil uvnitř této strany a k naznačení, jak se do její podoby promítal uplynulý vývoj. Ilustrujme to na několika konfliktních liniích.

Budovatelé versus obranáři