Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Cílem mého příspěvku je zamyšlení nad fenoménem pamětí jakožto pramene specifického typu, který používají historikové při své práci. Mým východiskem k úvaze bude – jak jinak – kniha vzpomínek Josefa Petra Ondoka s názvem Muklovský Vatikán, která vyšla v Brně v roce 2005.

Připomínka významných osobností bývá většinou projevem naší úcty k nim a k jejich životnímu odkazu, ale je to také jedinečný prostředek, který vytváří identitu společenství a stmeluje jej v komunitu – tedy ve společenství živých bytostí sdílejících určitou oblast a vycházející ze společných potřeb nebo zájmů.  Když dnes vzpomínáme na životní odkaz našeho spolubratra J. P. Ondoka v jeho konkrétních myšlenkách a postojích, profitujeme z toho hned dvakrát. Jak intelektuálně, tak s ohledem na vztahy a identitu, kterou sdílíme. Naše setkání tedy má bezesporu svůj smysl.  

Tato slova, jimiž se na tebe obracím přímo osobně, mi – musím se přiznat – byla vložena do úst pořadatelkami našeho sympozia s otázkou, zda je přijímám. A ony vědí, že jsem je vzal bez váhání za svá.

V pátek 8. listopadu 2013 se na Teologické fakultě JU v Českých Budějovicích konalo sympozium k 10. výročí úmrtí Josefa Petra Ondoka. Osobnost a dílo tohoto výjimečného člověka připomněli Karel Skalický (jako teolog a kolega z TF JU), Jan Pokorný (jako biolog a kolega z Botanického ústavu AV ČR), Tomáš Cyril Havel (jako spolubratr z kongregace petrinů) a Jiří Hanuš (jako historik a editor některých Ondokových textů).

Redakce Církevních dějin oslovila na přelomu srpna a září 2013 několik odborníků z oborů historie, politologie a teologie s žádostí o diskusi na téma českého antiklerikalismu. Debaty, která probíhala elektronicky, se zúčastnili: doc. Stanislav Balík (FSS MU), doc. Lukáš Fasora (FF MU), prof. Jiří Hanuš (FF MU) a prof. Jan Štefan (ETF UK). Diskusi za Církevní dějiny moderoval Jan Vybíral. (...)

Historie katolických společností v Evropě 19. století se vyznačovala paradoxním proplétáním dvou transformativních procesů: sekularizace a náboženského oživení. Na jedné straně byly zabavovány a rozprodávány církevní majetky; privilegia duchovních byla rušena; autority z řad duchovních se dostávaly pod tlak, aby ustoupily ze svých pozic poskytování vzdělání a charitativní činnosti; liberální, nacionální, radikální a socialistické politické diskursy se projevovaly nekompromisně antiklerikální rétorikou. (...)

Pavel Pumpr: Beneficia, záduší a patronát v barokních Čechách. Na příkladu třeboňského panství na přelomu 17. a 18. století. Matice moravská, Brno 2010, 424 s.

Gisbert Greshake: Gnade als konkrete Freiheit. Eine Untersuchung zur Gnadenlehre des Pelagius. Grünewald, Mainz 1972, 343 s.

V Diecézním muzeu Sankt Pölten – nejstarším muzeu svého druhu v Rakousku – byla 8. května 2013 zahájena výstava „Krédo – Víra v umění“, uspořádaná k Roku víry. Na plakátu i dalších materiálech souvisejících s výstavou je detail pozdně barokní malby Gottfrieda Bernharda Göze (někdy nazývaného Götz, narozeného na moravském Velehradě a činného v Rakousku a jižním Německu). Obraz znázorňuje sv. Tomáše Akvinského s otevřenou knihou. V ní čteme slova Summa summarum, která odkazují na nejvýznamnější dílo Summa Theologica velkého scholastika a učitele církve.

(...) Jde tedy nejen o to, že by odborníci měli diskutovat o vztazích mezi židy a křesťany, ale spíše že je nutné najít nějaké shodné body pro ustavení společné duchovní agendy a pro dialog mezi křesťany a židy, který by skýtal zázemí pro práci teologů a vykladačů Písma. Tím, co je zde v sázce, není jen větší či menší životaschopnost tohoto dialogu, ale něco, co se dotýká nás křesťanů.