Centrum pro studium demokracie a kultury

Křesťanská mírová konference (KMK) a její počátky byly dosud zkoumány především z pohledu ideového, tedy v úhlu dobového teologického dění. První otevřené zpytování KMK, které z tohoto trendu vykročilo, bylo podniknuto v době dočasného politického uvolnění v Československu v letech 1968-9, kdy se na KMK snesla vlna kritiky. Ta vyšla především ze strany „domovské" Českobratrské církve evangelické (ČCE) a byla zaměřena zejména na jednostrannost KMK, na podlehnutí politickému tlaku v jejích strukturách a následné interpretaci mezinárodního dění ve prospěch zájmů socialistického bloku.

Jak můžeme Boha „poznat"? U takové otázky si nejprve uvědomme, o co v ní vůbec jde - většinou si totiž myslíme, že „poznat" je činnost v podstatě neproblematická; složitější však je použít tuto dovednost na tak jedinečný předmět, jakým je Bůh. Boha totiž neznáme vůbec, nebo špatně. Aspoň jednu věc však známe dobře, a to je samo poznání - víme, co znamená „znát". Vědecké poznání nám zhruba od 17. století, kdy se objevily matematikou ovlivněné přírodní vědy v čele s galileovskou fyzikou a pak i společenské vědy a ekonomie, poskytuje model spolehlivého poznání.

Podle Rémiho Bragua, který je profesorem arabské a středověké filosofie a autorem knihy Boží zákon (vyšla v nakladatelství Gallimard), není možné stavět Ježíše a Mohameda na stejnou rovinu. Jsou vůbec postavy Ježíše a Mohameda srovnatelné?

„Jsem Francouz, katolík, filozof vzděláním a vysokoškolský profesor povoláním. Původně bylo mojí výzkumnou oblastí klasické řecké myšlení, ale v současné době se tato oblast přesouvá ke středověku - především židovskému a islámskému." - Takto se Rémi Brague představuje v roce 1991 v doslovu ke své knize o Evropě a cizí pozorovatel by ho stěží mohl charakterizovat stručněji a výstižněji. Narozen v roce 1947 v Paříži, studoval filozofi i a klasické jazyky, později hebrejštinu a arabštinu. Od roku 1976 do roku 1988 byl pověřen výzkumnými úkoly na Centre national de la recherche scientifique.

Opat Bavor z Nečtin stál v čele břevnovského benediktinského kláštera, kam nastoupil na sklonku druhé poloviny 13. století, v době dosti nelehké. Zastřešující charakteristikou jeho života by mohla být cílevědomost, s níž celý svůj potenciál napřel k povznesení břevnovského monasteria zpět k výšinám, z nichž klášter poklesl za bouřlivých časů po smrti krále Přemysla Otakara II. Už jen s ohledem na výsledky tohoto úsilí lze opata Bavora směle pokládat za jednu z výrazných osobností závěru přemyslovské doby.

William Manning, newyorský biskup Episkopalistické církve, v roce 1925 oznámil, že nechá okrášlit monumentální katedrálu sv. Jana na manhattanské Upper West Side řadou nových vitrážových oken. Jejich motivem měla být oslava výdobytků člověka v nejrůznějších oborech, z nichž mnohé (například lékařství, umění, otcovství či mateřství) byly veskrze nekontroverzní. Větší rozruch však vyvolal záměr věnovat několik oken sportu.

Jiří Piškula: Dějiny Církve adventistů sedmého dne v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Advent - Orion, Praha 2009, 202 s. (...)

Podnětem k výstavě, kterou brněnské Diecézní muzeum pořádá na Petrově v kryptě katedrály sv. Petra a Pavla, je letošní velké jubileum - 800 let poutní mariánské tradice ve Křtinách, ale také výročí narození jedné z největších uměleckých osobností českého baroka.

Franz Werfel se, jak je všeobecně známo, pohyboval od mládí (narodil se do asimilované židovské rodiny) až do posledních okamžiků (pohřben s růžencem a s medailkou z Lourdes) mezi židovstvím a křesťanstvím. Pokusme se konkrétně jeho celoživotní zápas, tuto konverzi-nekonverzi (pokřtít se nenechal), sledovat, jak se jeví v jeho životě i v jeho některých relevantních dílech. (...)

Citát v nadpisu pochází z románu Grahama Greena The End of the Affair (napsaného v roce 1951, český překlad: Konec dobrodružství). Nalezneme jej v centrální části knihy, která má formu deníku psaného Sárou, ženskou protagonistkou románu. Deník vypráví, jak se tato hrdinka vyrovnává se slibem, který dala Bohu, a jak rozumí tomu, co tento slib znamená pro příběh jejího života. To má následný dopad na způsob, jakým rozumí svému příběhu Bendrix, vypravěč románu. V následujícím textu se chci podívat na tyto příběhy a na příběh, který vypráví o Bohu.