Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Památka Winstona Churchilla je na obou stranách Atlantiku stále živá. Co by nám dnes radil? Přestože nikdy nestudoval na žádné univerzitě, natož aby napsal nějakou politologickou práci, měl velmi jasné představy o zásadách, jež by měl Západ zastávat. Jeho životopisec, již zesnulý sir Martin Gilbert, tyto představy zhustil do řady přednášek, které měl v roce 1980 na Britské akademii a které později publikoval v knize Churchillova politická filosofie.

Je jistě pozoruhodné a možná i zvláštní, když se teolog a religionista rozhodne napsat knížku o vlastenectví. Patrně to dokládá skutečnost, že se toto aktuální téma dostává i do středu akademického přemýšlení, což lze jednoznačně uvítat. Vlastenectví není možné ztotožnit ani s bezduchým šovinismem, ani s povrchním romantismem.

Co 28. říjen 1918 skutečně znamenal pro český a slovenský národ, co přetrvalo a co se v průběhu věku ztratilo, a jaké poselství pro nás toto výročí má? Ne, cílem tohoto článku není řešit konkrétní velké historické události podzimu 1918, v tom lze čtenáře odkázat na početnou literaturu.

Když začaly o prvním říjnovém víkendu nabíhat první výsledky komunálních a prvního kola senátních voleb, mnozí nevěřili svým očím. Uhranuti Babišem předem očekávali zopakování loňské parlamentní dominance, kdy za sebou ANO nechalo své protivníky s obrovským odstupem. Komunální volby ale přes složitost interpretace svých výsledků ukázaly, že mobilizační potenciál ANO je přece jenom omezený. Ačkoli zvítězilo co do počtu hlasů (díky větší podpoře ve velkých městech), výsledky zůstaly velký kus za očekáváním.

Niccolò Ammaniti (narozen v Římě 25. září 1966) načrtl v útlém románu Já a ty (Io e te, Torino, Einaudi, 2010; roku 2012 byl na námět knihy uveden stejnojmenný film Bernarda Bertolucciho) pohled na jedno klukovské dospívání, nikoli však v toku měsíců a let, ale během jediného týdne. Děj se otevírá i završuje ve stejném místě a čase, 12. ledna roku 2010 v Cividale del Friuli.

Noc

 Jana Soukupová se narodila roku 1958 v Brně, kde vystudovala gymnázium se zaměřením na experimentální matematiku, učila v mateřské škole, pracovala jako uklízečka, vydavačka obědů či lepička plakátů, u čehož se účastnila života brněnského disentu a psaní pro samizdat za komunistické totality.

Napíšu-li, že jsem Jiřího Janatku (1939) poprvé potkal někdy v půli osmdesátých let, nebude to přesné, protože se jako básník spíš skrýval. Se vzdělaným (nejen „sečtělým“) lékařem a znalcem výtvarného umění mě seznámil švagr Anny Grušové, herec Miloš Vávra. Jiří pracoval ve Vojenské nemocnici ve Střešovicích a měl tehdy hodnost podplukovníka.

Únor 1948 znamenal reálný a současně symbolický předěl v dějinách české moderní kultury. Devastující vliv politiky KSČ, závislé na sovětských vzorech a budující podle nich totalitární utopický systém, se projevil na všech úrovních a ve všech kulturních oblastech. S jistou nadsázkou by se ovšem dalo říci, že „únor“ začal působit již od roku 1945, po osvobození.