Když v polovině šedesátých let nastalo tání, jak ideologickou kocovinu po stalinismu pojmenoval sovětský spisovatel Erenburg, a státní dozor nad literáty i u nás poněkud polevil, a vyrojil se doslova neobvykle silný generační zástup mladých básníků obohacený ještě o opožděné debutanty, byl mezi nimi Jiří Gruša okamžitě rozpoznán jako l'enfant terrible. Ne zcela svou zásluhou (měl náhodou za tchána tehdejšího vrchního kulturtrégra české oficiální literatury) se stal mluvčím nové generace, za kterou vyvzdoroval na režimu nový časopis.
HYNEK FAJMON (1968) je poslancem Evropského parlamentu za ODS. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, v letech 1992-1993 absolvoval kurz pro diplomaty na Diplomatic Academy ve Vídni a v letech 1993-1994 studoval na London School of Economics, obor moderní britská politika. Po ukončení studií nastoupil jako poradce ministra zahraničních věcí pro záležitosti NATO. V letech 1995 až 1996 působil jako ředitel odboru bezpečnostní politiky MZV a následně jako poradce ministra obrany pro záležitosti NATO.
DAVID MARSH je přední britský odborník na evropskou ekonomickou integraci. Pracoval ve Financial Times a Reuters, poté působil v investičním bankovnictví a poradenství. Dnes spolu s kolegy vede poradenskou firmu SCCO a fórum OMFIF. Vydal několik knih: Germany - Rich, Bothered and Divided (1989), The Bundesbank - The Bank that Rules Europe (1992), Germany and Europe - The Crisis of Unity (1994), The Euro - The Politics of the New Global Currency (2010, druhé, rozšířené vydání 2011).
Je velmi zvláštní, že v mnoha intelektuálních prostředích v českých zemích patří ke „špatným mravům", pokud se někdo odváží kritizovat některé aspekty Evropské unie či podobu současného evropského sjednocovacího procesu. Je to o to zajímavější v době, kdy se - bohužel - naplňují některé „euroskeptické" argumenty z minulosti, zejména v oblasti měnové unie. Naopak, případná kritika vyvolává až panickou hrůzu a vede k extrémním pozicím, které znemožňují racionální debatu.
Jak už naznačuje název, je v mé knize Pět osob hledá lásku: láska a náboženství (Cinq personnes en quAmour et religion, Paříž, Éditon de Fallois 2010) řeč o lásce a náboženství. Do lidských lásek vždy zasahovali bozi. Staří bohové probouzeli v lidech vášně nebo byli nápomocni snoubencům a manželům. Nový, biblický Bůh tím, že lidem uložil Zákon, vstupuje mezi milence jako někdo třetí. Opěrnými body mi při mém líčení byli Odysseus, David, Tristan, nová Helom s Ovidiem, Euripidem, svatým Augustinem, Wagnerem a s několika dalšími.
Mezi pozoruhodné osobnosti současnosti patří GEORGE PELL, arcibiskup ze Sydney a kardinál římské církve. Pell je ročník 1941, studoval v Austrálii, v Anglii i v Římě, na kněze byl vysvěcen v roce 1966. Ve své církevní kariéře postupoval od auxiliárního biskupa v Melbourne přes melbournského arcibiskupa až po současnou vysokou funkci, kterou zastává od roku 2001.
George Grosz (1893-1959) nebyl sympatickým a milým člověkem a popravdě se jím ani nesnažil být. Jeho pohled na lidstvo a jím obývaný svět byl silně negativní. „Lidi jsou svině," napsal o své zkušenosti z doby kolem první světové války. „Povídačky o etice jsou podvod pro hlupáčky. Život nemá žádný jiný smysl než ukájet svůj hlad po potravě a ženách. Duše neexistuje.
Vidím politika i spisovatele Václava Havla především jako nejvýraznějšího představitele konkrétní generační vrstvy české inteligence, dospěvší do specifické společenské situace. Dramatik Havel od šedesátých let minulého století praktikoval absurdními komediemi kritiku konvenčního jazyka a vžitých společenských postojů. A nešlo jen o to, že komunikace mezi lidmi byla zasuta politicky povinnými frázemi.
Moje žena založila a tvrdou prací a vytrvalostí vybudovala nakladatelství Sixty-Eight Publishers, Corp., které nakonec (1993) vydalo 227 titulů: knih současných českých a slovenských autorů, prozaiků, básníků, dramatiků a esejistů z domova i z exilu, kteří všichni byli ve vlastní zemi zakázáni. Celkem to bylo asi 600 autorů. (...) I já jsem pokračoval v krasojízdě dál a dokázal jsem za dvacet let v Kanadě napsat a vydat víc knih než za pětadvacet let tvůrčího života ve staré vlasti. Jak je to možné? Odpověď je velmi jednoduchá.
Téma vztahu kultury a politiky je mimořádně široké a náročné. I když pro zjednodušení tohoto pojednání pomineme definici politiky, budeme asi souhlasit s názorem, že je fenoménem prostupujícím celou škálou společenských procesů a jejich výsledných jevů. Obdobně to platí i pro kulturu. V nejširším smyslu tohoto slova jí rozumíme výsledný charakter projevů a činností jak jedince, tak společnosti. Přitom ke kultuře neodmyslitelně patří svobodný autentický projev člověka, jehož původ sahá do vydělení se z neosobních vazeb řádu přírody. (...)
