Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Nespokojenost se stavem české politiky a s českou politickou kulturou není nová. Ostatně netýká se jen české společnosti, také jiné evropské země procházejí obdobím „politické únavy“. Málokde je však rozdělení mezi politikou a společností tak hluboké jako u nás. Nedůvěra v klíčové instituce demokracie, pocit všeobjímající korupce a bezútěšného stavu politické kultury dosáhly míry, která nás musí znepokojovat. Není přitom až tak důležité, zda tyto pocity společnosti odpovídají realitě nebo jsou vyvolány médii či vznikají z nerealistických očekávání.

České politické spektrum svou fragmentací napravo od sociální demokracie připomíná v překlopené pravolevé podobě dobu zhruba před dvaceti lety. Ve snaze urvat v čase probíhající rekonstrukce českého stranického systému alespoň trochu moci pro sebe vznikly v minulých letech a měsících okolo mnohých ambiciózních jedinců nové politické formace, avšak vzhledem k neočekávanému dřívějšímu datu konání sněmovních voleb se jejich vůdci stali generály bez vojska. A tak jsou kvůli naplnění kandidátek vděčni takřka za kohokoliv, kdo je aspoň trochu známý či se může vykázat alespoň několika členy.

Vydavateli knihy Adolf Hitler – projevy hrozí trestní stíhání a až tři roky za propagaci nacismu. Zhruba osm let po osvobozujícím rozsudku pro vydavatele českého překladu Hitlerova Mein Kampfu se rýsuje nový spor o to, jaké názory se smí vydávat. Jedná se ze strany orgánů činných v trestním řízení o snahu šikanovat kontroverzního nakladatele a autora, nebo o skutečně upřímně míněnou ochranu ústavnosti a svobody? Před čím vlastně máme být chráněni?

Ve volební kampani se objevilo téma církevních restitucí a část politiků vyrukovala s nápadem na jejich omezení. Je však nutné oddělit právní a politické kroky. Politickým cílem je získat rétorikou o omezení církevních restitucí hlasy. Ale ve volební kampani se nemá lhát. Slibovat lze jen to, co je právně možné.

Jak známo, volič volí strany buď podle témat, nebo podle kandidujících osobností a nadějí, které vzbuzují. Atraktivní témata česká pravice v poslední době nenabízí, a tak musí sázet na spasitele, zdánlivě neposkvrněné představitele, kteří mají zakrýt mnohdy nevábný zbytek a nalákat voliče. U TOP 09, která je na tom z relevantních pravicových stran, co se týče programových otázek, asi nejlépe, jde názorně vidět rozdíl ve volebních ziscích, pokud za ni (ne)kandiduje Karel Schwarzenberg.

Aniž by se usadil v úřadu, vyústila informace o jmenování Vladimíra Remka velvyslancem ČR v Ruské federaci v názor, že se naše zahraniční politika bude plazit před diktátory a pošlape dědictví podpory lidských práv. Taková kritika je zbytečná a laciná.

Události spojené s nedávným hlasováním o důvěře Rusnokově vládě podle mnohých ODS definitivně podlomily. Zbývá jen třes o dvouciferný výsledek v předčasných volbách a nezbytná opoziční kůra. V Mladé frontě Dnes nám dokonce doporučili „deratizaci“. Nejednota strany opravdu nebyla dobrým signálem, ať už ji inspiroval případný patron poslanců Úlehly a Floriana, nebo se tak rozhodli sami a spontánně, dejme tomu v kontextu účasti na podzimní revoltě. Ale to je asi tak všechno. Jestli bylo vizí trápit vládu do řádných voleb skrze rozpočtový výbor, o mnoho jsme nepřišli.

Zrušení schůzek plánovaných se svým ruským protějškem je ze strany amerického prezidenta podle komentátorů reakcí na ruské rozhodnutí poskytnout dočasný azyl zpravodajskému kontraktorovi Edwardu Snowdenovi. Hovoří se o začátku nové studené války. Přesnější je ovšem tvrzení, že Rusům se ve Snowdenovi podařilo najít precedens, který jim umožní útočit na citlivé místo americké společnosti.

Daň z finančních transakcí, která začne platit v jedenácti členských státech EU v příštím roce, může způsobit ztrátu až 640 tisíc pracovních míst. Vyplývá to z výzkumu think tanku New Direction. Podle Evropské komise se díky dani vybere ročně až 34 mld. €, opomíjí ovšem její negativní dopady, a to nejen v zemích, kde má být daň uvalena. Největší ztráty pracovních míst jsou odhadovány v Německu a ve Francii.

Je to už několik týdnů, co policie podnikla „realizaci“ na Úřadu vlády, premiér Petr Nečas podal demisi a rezignoval na post předsedy ODS. Přestože Miloš Zeman jmenoval premiérem namísto Miroslavy Němcové svého vlastního kandidáta Jiřího Rusnoka, zástupci nominálně nejsilnější pravicové strany prakticky vyklidili pole. Mlčeli až do nedávného rozhodnutí Nejvyššího soudu. A nutno dodat, že to bylo pro ně i celou pravici lepší.