Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

V české politice je zvykem, že opozice odmítá návrhy vládních stran na vylepšení postavení vlády v mocenském trojúhelníku vláda – parlament – prezident, aby je po vstupu do Strakovy akademie sama neúspěšně předkládala jako řešení. Jeden takový mohl být řešením i v aktuálním sporu sněmovní většiny s prezidentem Milošem Zemanem o jmenování nástupce premiéra Petra Nečase, který je obecně sporem s ambicemi utvářet kabinety bez ohledu na vůli Sněmovny a politických stran.

Oldřich Čapka (ed.)

Návraty k hodnotám aneb Za co jsme bojovali

Centrum pro studium demokracie a kultury, brož., 144 s., 144 Kč (cena platná při objednání přes web CDK)

Vojtěch Navrátil ve svém článku nazvaném „Nepotřebujeme většinový, ale proporčnější volební systém“, publikovaném nedávno v Revue Politika, rozvíjí myšlenku, že pro podmínky českého politického systému by se hodilo spíše posílení principu reprezentace namísto posilování většinotvorných prvků. Cílem tohoto textu je navázat na Navrátilův článek a podpořit jeho argumentaci.

Historie volebních reforem

Byť po demisi vlády premiéra Nečase požaduje levicová část dolní komory její rozpuštění, možnost vypsání předčasných voleb se (alespoň prozatím) nejeví být tou nejpravděpodobnější variantou. Nadále tak jako nejreálnější vypadá možnost, že se příští rok na konci května bude v České republice volit současně do Evropského parlamentu i do Poslanecké sněmovny.

Evropu obchází strašidlo deflace čili politika státních škrtů a úspor a následný pád do recese. Jediným anglickým slovem austerity. A hledá se viník. Německo, euro, Evropská centrální banka, absence fiskální unie, luteránská přísnost dcery pastora Angely Merkelové a v neposlední řadě i chybná ekonomická teorie, jež nedovolí stimulovat ekonomiku.

Ajatolláh Alí Chameneí, národností Ázerbájdžánec, se během íránských prezidentských voleb vyjádřil na adresu amerických politických elit, které pochybovaly o regulérnosti hlasování. A odkázal je slušně, ale jasně do patřičných mezí.

Když se někdo bezmezně diví, že nezvítězil kandidát náboženských konzervativců, nýbrž pragmatický klerik Hasan Rúhání, stačí citovat jeho výrok po vyhlášení skrutinia: „Toto vítězství je vítězstvím moudrosti, umírněnosti, pokroku, uvědomění, odhodlání a víry nad extremismem a špatným chováním.“

V obskurní kauze „Nagygate“ se zjevně hraje o mnohé. I když ještě neopadly emoce a kauza může mít řadu nečekaných rozuzlení, například poté, co se od policie dozvíme, komu patřilo oněch zabavených 150 milionů v hotovosti, naprosto jistě víme, že utrpí pověst vojenské zpravodajské služby.

S volebním systémem pro sněmovní volby je spokojen málokdo. Otázka jeho úpravy je dlouhodobě diskutovaným tématem v odborných i laických kruzích. Doslova hitem jsou pak návrhy na změnu současného poměrného systému za většinový. K jejich realizaci ale (prozatím) chybí pověstná „politická vůle“. A přidává se i pochybnost o vhodnosti takového řešení s ohledem na nerozvinutou politickou kulturu oproti zemím, kde většinový systém mají.

Svůj pohled nabízí Martina Heranová a Filip Tuček. Oba se ale shodují v jednom: bez Turecka se Evropa obejde jen stěží.1878, 1879

Václav Klaus nezavršil svou prezidentskou dekádu jen vydáním desátého svazku svých prezidentských projevů a jiných textů. Začátkem roku 2013 spatřila světlo světa jeho kniha My, Evropa a svět, kterou lze jen těžko žánrově zařadit. Stojí kdesi na pomezí rozsáhlého eseje, komentáře, pamětí, a v dobrém slova smyslu politického pamfletu. To s sebou nese jak celou řadu výhod, zejména ohledně stylu, jímž mohla být napsána, tak na druhou stranu nevýhod, kdy může být čtenář zmaten různým žánrovým přeskakováním. (…)