Centrum pro studium demokracie a kultury

Filmovému režiséru Akirovi Kurosawovi se podařilo něco, co bylo ve své době téměř nepředstavitelné. Stal se úspěšným režisérem nejen ve své domovské zemi, Japonsku, ale oslovil i zahraniční diváky a ovlivnil a inspiroval několik následujících generací filmařů v Hollywoodu. Pravděpodobně jste někdy slyšeli, že western Johna Sturgese Sedm statečných (1960) je ve skutečnosti americká verze Kurosawových Sedmi samurajů (1954). Věděli jste však, že první film z tzv.

Jan M. Heller (1977), literární kritik, překladatel a editor. Pracuje jako ředitel Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze a editor iLiteratury.cz. Vydal monografii Obraz druhého v českém cestopise 19. století (2020). V roce 2019 získal cenu Tvárnice pro kritika roku, udělovanou časopisem Tvar. V nakladatelství Dauphin mu vyšla v roce 2021 sbírka Spády, z níž přinášíme výběr básní. (…)

Dne 20. dubna se dožívá osmdesáti let Pavel Rejchrt, spisovatel, výtvarník a kazatel. Rodák z Litomyšle, v šedesátých letech student evangelického bohosloví, za normalizace krátkodobě v církevní službě a následně restaurátor a výtvarník ve svobodném povolání. Po revoluci začal oficiálně publikovat, dodnes příležitostně káže v českobratrských sborech. Literární tvorbě se věnuje od studií, nejprve ji ukládal v samizdatu, od roku 1995 vydal přes dvě desítky knih, nejčastěji v evangelických nakladatelstvích EMAN Benešov a Stefanos Jindřichův Hradec: sbírky básní a dramatických textů (mj.

Univerzitní profesor Dušan Jeřábek se narodil před sto lety 14. března 1922 v Brně, ve městě, kterému zůstal věrný po celý svůj život. Absolvoval brněnskou filozofickou fakultu, kde působil od roku 1950 až do svého úmrtí v červnu roku 2004. V roce 1966 byl jmenován profesorem pro dějiny novočeské literatury, v šedesátých letech přednášel na německých univerzitách. Mezi léty 1966 až 1969 byl děkanem brněnské filozofické fakulty. Patří mezi naše přední bohemisty, zabýval se např.

Pojmem jiná moderna bývá označována taková architektura, která má s klasickou modernou společný odklon od tradičního formálního aparátu, ale na rozdíl od ní si uchovává víru v odvěká architektonická témata, jakými jsou např. monumentalita, tektonika, materialita či místo stavby. Jednoduše řečeno, zatímco klasická moderna tradici vědomě ruší, a tak historii neguje, jiná moderna vnímá architekturu jako celistvou disciplínu s vlastní historií, kterou bere stále v úvahu. A tudíž pracuje s tradicí jako základní kulturní hodnotou.

Úvahy o (evropských) hodnotách bychom mohli začít odkazem na Nový zákon, na Pavlův list Římanům, kde v sedmé kapitole mluví poměrně pesimisticky o našich možnostech: „Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím.“ Je asi vhodné uvést tento citát, když pojednáváme o hodnotách, o nichž mluvíme často nereflektovaně, jako by stačilo se k nim prostě přihlásit, jako k něčemu, co je pro nás cenné a co můžeme vlastnit. Nejde totiž jen o to, že hodnoty jsou velmi rozmanité a že jsou jistě v historickém vývoji proměnlivé.

Válka na Ukrajině přináší nejen mnoho neštěstí a utrpení, ale též kontrastů. „Bratři a sestry, právě jsme prosili Pannu Marii. Tento týden se město Mariupol, které nese její jméno, stalo mučednickým městem v trýznivé válce, jež devastuje Ukrajinu. Tváří v tvář barbarskému zabíjení dětí, nevinných lidí a bezbranných civilistů neexistují žádné strategické důvody, které by obstály: jediné, co je třeba udělat, je ukončit nepřijatelnou ozbrojenou agresi dříve, než promění města ve hřbitovy,“ pronesl 13. března papež František v jedné z reakcí na ruskou invazi na Ukrajinu. (…)