Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

V uplynulých dnech vydala Mezinárodní agentura pro atomovou energii velmi vážnou zprávu o íránském jaderném programu. Argumentovala tím, že Írán pravděpodobně experimentuje s technologiemi, které mu umožní vybudovat nejen civilní jaderný program, ale i jadernou výzbroj. Takové zjištění je v příkrém rozporu s tvrzeními bývalého šéfa MAAE Mohammeda El Baradeje, stejně jako s pár let starým hodnocením amerických zpravodajských služeb. Je otázka, jak tomu všemu rozumět. Írán sice vytváří robustní jaderný program, ale nejsem si jistý, co přesně má za lubem.

Proces, který dvojice polských gymnazistů (dnes už studentů) iniciovala proti filozofu Ryszardu Legutkovi, je zcela kuriózní a precedentní. Ztělesňuje jev stále dalekosáhlejších pokusů o umlčování „nekorektních" osob, tedy těch, které neakceptují dnes dominující levicově-liberální ortodoxii a rozšiřování soudní pravomoci za veškeré meze, včetně mezí zdravého rozumu. Může vyjít najevo, že ve vztahu k žákům, kteří se snaží ze školních prostor odstranit v Polsku tradiční krucifixy, ani k jejich jednání nemá filozof právo použít hodnotících výrazů.

Pryč s křížem!

11. října 2011 předložila Evropská komise návrh nařízení o společné evropské právní úpravě prodeje (Common European Sales Law, CESL). Za tímto poměrně šedým, technicky znějícím titulem se skrývá projekt s velkou politickou citlivostí, kterým pokračují letité snahy Komise o významnější vkročení unijní legislativy do oblasti občanského práva. Komisařka Viviane Redingová otevřeně hovoří o tom, že by měl pomoci vydláždit cestu k evropskému občanskému zákoníku.

Kniha se věnuje velmi aktuální otázce role národů a národních států v současném světě, kde v diskusích intelektuálních elit převládá přesvědčení o nutnosti posilování kompetencí nadnárodních autorit, či dokonce konstituci autorit zcela nových. Autor zvláště přihlíží k situaci Evropské unie a dalšímu prohlubování její integrace, jakož i ke specifické situaci britského národa v rámci tohoto procesu. Jednoznačně se staví na stranu národů a výmluvně a relevantně argumentuje ve prospěch jejich legitimity.

Shodou okolností v době, kdy americká administrativa hovoří o definitivním odchodu svých ozbrojených sil z Iráku, spatřila světlo světa kniha, která bude oceňovaná i nenáviděná, budou se k ní vracet komentátoři s poukazem, že věci v ní popisované se mohly při troše dobré vůle odehrát jinak, stejně jako se najdou tací, kteří budou její závěry relativizovat. Buď jak buď, nikdo jí nebude moci upřít, že je založena na faktech a hlubokých profesních zkušenostech.

Nejpozději po finanční krizi v roce 2008 a následné recesi, která byla nejhlubší a nejzávažnější od roku 1929, začalo být zřejmé, že Spojené státy - a potažmo Západ - ztrácejí svou dominanci.¹ V nově nastupujícím multilaterálním globálním uspořádání bude hrát stále významnější roli větší množství relativně nových globálních aktérů. Pro Evropu je jedním z nejdůležitějších Turecko. To dnes již nemá esenciální zájem na členství v Evropské unii, jak tomu bylo dříve. Spíše se formuje nový model spolupráce.

Ta otázka se při pohledu na ekonomické problémy zadlužených západních zemí včetně naší nabízí zas a znovu: Kde začíná a končí funkcionální logika a morální opodstatnění státu coby nejrozsáhlejší ekonomicko-teritoriální jednotky? Pro politiky je stát něčím samozřejmým, něčím, o čem se nepochybuje: „Stát musí, stát by měl..." A to navzdory tezi těch samých politiků, kteří tvrdí, že státní dluh je nebezpečím. Stát možná musí, ale jen pokud víme proč. Ptejme se proto, jak přišel na svět současný západoevropský stát a zda z této ideje opravdu nevyhnutelně vyplývá neustále bující stát blahobytu.

Politika Spojených států amerických po útocích 11. září 2001 a následná válka s terorismem vyvolává již více než deset let značné kontroverze. V USA se pomalu rozbíhá kampaň před prezidentskými volbami v roce 2012 a lze očekávat, že právě tažení proti terorismu bude jedním z klíčových témat. Barack Obama se ani po více než třech letech ve funkci nedokázal plně vypořádat s „dědictvím" svého předchůdce. A pochybnosti o oprávněnosti protiteroristické kampaně přetrvávají.

Nebývá zvykem, aby byl v Revue Politika uveřejněn článek bývalého levicového politika. V případě článku Zlaté tele v právu docenta Zdeňka Koudelky se tak stalo. Rád bych zde probral teze, které Koudelka ve svém textu axiomaticky uvádí a z jejichž pozic kritizuje teorii materiálního jádra ústavy coby teorii nedemokratickou, srovnatelnou s prameny práva komunistického či nacistického.

Pane Jochu, rádi bychom s vámi hovořili o české národní identitě a nacionalismu jako takovém. V dnešní Evropě můžeme pozorovat vzestup nacionalistických proudů - stačí se podívat do Francie, Nizozemska či Finska. Roste podle vás nacionalistická tendence i v České republice?