Centrum pro studium demokracie a kultury

Jiří Hanuš v editorialu časopisu Kontexty nedávno napsal: „Staří Řekové říkali, že člověk je mikrokosmos, a dá se jim to věřit. Jak si můžeme myslet, že jednadvacáté století bude bez válek, když jsme schopni se do krve pohádat o kus pole se sousedem nebo z malicherných důvodů se svými nejbližšími. Když ve své mysli nalézáme vedle chvályhodných a poctivých myšlenek i ty negativní, nesmyslné, ba zvrácené.

Po čase zase nastává tříletá etapa, kdy zakladatelé a editoři revue Kontexty slaví svá kulatá životní jubilea. Jejich šňůru začíná vždy historik Jiří Hanuš, který letos v srpnu oslavil šedesáté narozeniny. To je věk, kdy muži uzavírali své pracovní kariéry a odcházeli do důchodu, chcete-li na odpočinek či do výslužby.

Životní příběh Gottfrieda Sempera (1803 Altona – 1879 Řím), významného architekta a tvůrce jedné z nejvlivnějších architektonických teorií moderní doby, se klene v dramatické parabole. Narozen do průmyslnické rodiny procestoval po studiích ve dvacátých letech evropská kulturní centra (Paříž, Atény, Řím), aby od třicátých let v Drážďanech, kde se stal profesorem a ředitelem akademie, pracoval pro saského krále, kterému se jako republikán, spolu s přítelem Richardem Wagnerem, postavil v revoluci na jaře roku 1849.

Petr Pelčák (1963), jenž patří mezi výrazné osobnosti brněnského kulturního života, oslavil v květnu letošního roku šedesáté narozeniny.

Henry Alfred Kissinger (1923) se narodil v německém městě Fürth do židovské rodiny. V roce 1938 se jeho rodiče rozhodli emigrovat do Spojených států amerických. V roce 1954 získal doktorát na Harvardově univerzitě a začal zde vyučovat, v roce 1962 byl jmenován profesorem. Stal se poradcem amerických prezidentů, do povědomí širší veřejnosti se dostal za Richarda Nixona, který jej jmenoval poradcem v otázkách národní bezpečnosti USA. Rok 1973 znamenal pro Kissingera vrchol jeho kariéry – stal se ministrem zahraničí USA a byla mu udělena Nobelova cena za mír.

V letních měsících odvysílalo Rádio Svoboda cyklus debat věnovaných fenoménu Z, ovládajícímu od počátku ruské agresivní války proti Ukrajině všechny sféry života Putinovy říše. Šlo o jakési virtuální kulaté stoly, v nichž ruští politilogové, kulturologové a historici žijící v zahraničí nazírali z různých úhlů na Z-formy existence ruské společnosti. Z pražského studia RFE/RL vedl debaty přes Skype politolog a historik Sergej Medveděv. (Ivana Ryčlová)

Ve středu 14. června 2023 se v milánském dómu za účasti rodiny, nejbližších přátel, nejrůznějších celebrit i předních osobností italské a světové politické reprezentace konal státní pohřeb Silvia Berlusconiho, nejvýraznější a současně nejkontroverznější osobnosti italské politiky posledních třiceti let. Pohřebnímu obřadu přímo v chrámu přihlíželo dva tisíce smutečních hostů, další desetitisíce zaplnily přilehlé náměstí. Někteří byli upřímně smutní a dojatí, jiní přišli v tričkách s nápisem „Já za něj smutek nedržím“.

Parlamentní diskuse o tzv. „manželství pro všechny“ přinesla v rámci jakési umírněné české verze kulturního boje několik spíše hloupých a několik bezzubých vyjádření, z nichž žádné nestojí za pozornost a hlubší rozbor. Parlament je samozřejmě žvanírna a je s podivem, že se nad tím někteří lidé pohoršují. Rozdíl mezi demokraty a řekněme fašisty nebo komunisty není v tom, že by si ti či oni mysleli, že parlament žvanírna není, ale v tom, že demokraté jsou bytostně přesvědčeni o tom, že žvanit (tj.