Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Co je to art brut a jak ho dnes vnímat? Zájem o výtvarná díla neškolených a často i duševně nemocných jedinců na okraji společnosti nepochybně poskytl mocný tvůrčí impulz mnoha velkým umělcům minulosti, od expresionismu přes surrealismus až po poválečnou neoavantgardu.

Art brut (syrové umění) v teritoriu Čech, Moravy a Slezska máme poměrně dobře zmapovaný například díky aktivitám Jana a Evy Švankmajerových (Syrové umění, 2004), především však díky výstavám a publikacím Aleny Nádvorníkové, která v letech 1998–2005 představovala český art brut i na výstavách v Praze, Vídni, Paříži, Bruselu či Lausanne. Nejkomplexnější a syntetizující výstavní projekt Art brut v českých zemích: Mediumici, solitéři, psychotici uskutečnilo s autorkou v roce 2008 Muzeum umění Olomouc, které se tomuto tématu od devadesátých let věnuje.

Nepatřil jsem k zakladatelské generaci CDK, vždyť v době, kdy bylo CDK zakládáno, jsem studoval v prvním ročníku šumperského gymnázia a „otcové zakladatelé“ jsou o víc než půl generace starší než já. Vzpomínky na bohatýrské začátky na brněnském Mendlově náměstí jsem taky později poslouchal jen s úsměvem či tichým obdivem. S CDK jsem se seznamoval postupně v brněnských knihkupectvích poté, co jsem v roce 1996 začal studovat politologii a historii na Masarykově univerzitě.

Přemýšlel jsem, jak oslavit třicet let CDK a současně se s ním důstojně rozloučit. Jak vyjádřit vděčnost i to, o co jsme se snažili. Jak vzpomínat, ale přitom zasadit CDK do kontextu času, místa a systému. Prostě jak při současné osobní časové tísni být „při tom“, mít alespoň nějaký podíl na tomto slavení a loučení, stejně jako jsem se snažil „být s CDK“ po celou dobu jeho existence. (…)

V letošním roce si připomínáme třicáté výročí založení brněnského Centra pro studium demokracie a kultury (CDK), jedné z nejdéle fungujících vzdělávacích a výzkumných neziskových organizací v České republice. Ke konci roku se CDK rozhodlo ukončit svou činnost a bude nadále fungovat pouze jako nakladatelství. O jeho historii rozmlouvám s jedním z jeho zakladatelů a současně dlouholetým šéfredaktorem Kontextů Františkem Mikšem.

Michail Chodorkovskij (1963) je ruský podnikatel a manažer. Jako většinový vlastník ropné společnosti Jukos byl jednou z nejvýraznějších postav ruského hospodářství devadesátých let. V roce 2001 založil opoziční hnutí Otevřené Rusko, jež mělo v Rusku podporovat demokracii a lidská práva. V roce 2003 byl Putinovým režimem obviněn ze zpronevěry a praní špinavých peněz a po zmanipulovaných procesech strávil deset let v ruském vězení. Po propuštění v roce 2013 se usadil s rodinou ve Švýcarsku.

Málokterá ze starých kardinálních, tedy stěžejních ctností dostala od moderní doby takový přesný a zničující zásah jako uměřenost. Tato ctnost byla dříve začleněna do organického systému vedle prozíravosti (moudrosti), statečnosti a spravedlnosti a skutečně dobrým člověkem byl ten, který tyto základní ctnosti vytrvale pěstoval. Od jisté doby se uměřenost z tohoto systému vyčlenila a byla dehonestována. Dnes se dává do souvislosti pouze s mírou, s jakou konzumujeme alkohol. Uměřený je ten, kdo zná svou míru a je schopen dojít po dvou domů z firemního večírku.

Odpovědět na otázku, komu patří Evropská unie, vyžaduje přiznat si dvě nepříjemné pravdy. Zaprvé, že Unie je politický prostor, kde se uplatňuje logika moci a vlivu. A proto taky platí, že pokud v něm vznikne jakékoliv vakuum, záhy ho někdo vyplní. A zadruhé, že hlavními viníky současného stavu, kdy instituce EU lidem mnohdy připomínají psa utrženého ze řetězu, jsou členské státy, které se aktivně podílely na přípravě a schvalování Maastrichtské smlouvy. (…)

Čas je nemilosrdný. Minimálne k nádeji určite, pretože v sekunde, ako udalosť pominie a vyhlási nádeji nedôveru, už na nej nezáleží. Akákoľvek bola, už je preč, a je potrebné ju budovať odznova.