Zkurvená katovská práce

Léto a podzim roku 1945 jsou v Československu plny násilných vendet, odplat, kamuflování pofiderních válečných minulostí, loupežných vražd, sebevražd, zklamání, ale také šťastných návratů, shledání a nových začátků. Svět už nikdy nebude takový, jako byl před válkou. Mezi lidmi bylo vyvoláno až příliš mnoho démonů. A démoni zla nemizejí. Pokud nejsou „přivázáni na řetězu“, převlečou se do nových obleků, člověka si osedlají a rajtují na něm. A vidíme to v přímém přenosu i dnes, z války na Ukrajině, v Buči, v Izjumu a na dalších místech.

Exodus ruské kultury

Když byl v květnu 2000 zvolen ruským prezidentem Vladimir Putin, nikdo nemohl tušit, že k temným etapám novodobých dějin majícím své kořeny v Rusku přibude po bolševické revoluci, gulazích a stalinistickém teroru další – období jeho vlády. Celý západní svět měl za to, že Rusko perestrojkou nastoupený kurz demokratizace společnosti už nikdy neopustí. Viděno prizmatem dnešních dní šlo jen o krátkou přestávku, aby se zlo mohlo nadechnout a personifikované osobností Vladimira Putina pokračovat v generální linii nastolené Leninem a Stalinem.

Pozorujeme Rusko přes krystal

Josef Šaur (1981) vystudoval obory ruský jazyk a literatura a historie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a působí zde jako odborný asistent na Ústavu slavistiky. Ve své výzkumné činnosti se zaměřuje na ruskou literaturu, kulturu a historii. Nejvíce poutá jeho pozornost ruské společenské a politické myšlení a jeho souvislosti s ruskou literaturou. V poslední době se také věnuje reflexi současné ruské literatury v českém prostředí.

WikiLeaks jako nástroj Ruské federace?

Válka na Ukrajině a mohutná dezinformační kampaň, kterou (nejen) v souvislosti s ní Rusko proti západním demokraciím vede, znovu vyzvedly do popředí řadu otázek. Například o tom, kde leží hranice mezi právem na informace a únikem utajovaných informací a zda se dnešní ideologie transparentnosti, prosazovaná některými radikálními aktivisty a žurnalisty, neobrací proti samotným demokratickým zemím, zájmům i bezpečnosti jejich občanů. Příkladem může být mediální společnost WikiLeaks, založená v roce 2006 Julianem Assangem.

Mrtvý konsenzus, zombie reaganismus aneb Co byl a je fusionismus

Na stránkách časopisu Kontexty (a nejen zde) již delší dobu probíhá debata o tom, jak by měl politický konzervatismus reagovat na měnící se podobu západního světa, jenž je dnes ohrožován nejen zvenčí (migrací, rostoucím vlivem Číny, energetickou krizí a nejnověji ruskou agresí na Ukrajině), ale především zevnitř nástupem nejrůznějších neomarxistických ideologií, společenskou polarizací, postupnou ztrátou tradičních hodnot i svobody slova. Následující text se tomuto problému věnuje v širší perspektivě. (…)

 

Proč levicové modly nepadají

V londýnské čtvrti Highgate se na hřbitově nalézá podivný náhrobek. Představuje ho mohutná hlava v hrůzné nadživotní velikosti na velkém kamenném kvádru. Na čelní straně se velkým zlatým písmem skvějí dva citáty: „Proletáři všech zemí spojte se“ a „Filosofové svět jen různě vykládali, jde však o to jej změnit“. Mužem, jehož nákladný pomník nechala v šedesátých letech 20. století postavit Komunistická strana Velké Británie, je samozřejmě velký vizionář Karel Marx. Dodnes k němu přicházejí poutníci z celého světa, kteří stále věří, že změnil svět k lepšímu.

Komunální volby 2022

Dlouho jsme nezažili komunální volby, po jejichž konci by bylo tolik spokojených aktérů. Někteří proto, že zvítězili v nějaké disciplíně, v níž si předem věřili; jiní proto, že udrželi minulé pozice; další proto, že neprohráli tolik, kolik čekali. Při vší úctě k výsledkům jednotlivých stran je zapotřebí připomenout následující: kandidáti současných i bývalých parlamentních politických stran a hnutí představovali jen asi 29 % všech kandidátů. Tedy přes 71 % kandidátů bylo buď zcela nezávislých, nebo podpořených při kandidatuře podpisy spoluobčanů, či navržených tzv.

Kdo si pohrává s energetickou krizí

Od jmenování vlády Petra Fialy neuplynul ani rok, a už má za sebou nejen hlasování o nedůvěře v poslanecké sněmovně (v době českého předsednictví EU, což už asi patří k místnímu politickému koloritu), ale i jakési referendum nanečisto vyhlášené opozicí v komunálních a senátních volbách. Navzdory tomu, jakým obrovským a bezprecedentním problémům dnes vláda čelí, pro ni komunální volby dopadly dobře (viz analýza Stanislava Balíka, s. 4) a senátní dokonce skvěle.

Dochovaná korespondence z let 1946–1974 (se vzpomínkami spolužáků a přátel)
Dochované dopisy česko-římského teologa a katolického kněze Vladimíra Boublíka přinášejí fascinující pohled na život člověka, který se od chlapeckých let připravoval na kněžství. Rok 1948 pro něj však znamenal zásadní zlom. Po zatčení, dvouletém věznění, nucených pracích a na vojně u PTP v něm...více

Stránky