Centrum pro studium demokracie a kultury

Léto a podzim roku 1945 jsou v Československu plny násilných vendet, odplat, kamuflování pofiderních válečných minulostí, loupežných vražd, sebevražd, zklamání, ale také šťastných návratů, shledání a nových začátků. Svět už nikdy nebude takový, jako byl před válkou. Mezi lidmi bylo vyvoláno až příliš mnoho démonů. A démoni zla nemizejí. Pokud nejsou „přivázáni na řetězu“, převlečou se do nových obleků, člověka si osedlají a rajtují na něm. A vidíme to v přímém přenosu i dnes, z války na Ukrajině, v Buči, v Izjumu a na dalších místech.

Když byl v květnu 2000 zvolen ruským prezidentem Vladimir Putin, nikdo nemohl tušit, že k temným etapám novodobých dějin majícím své kořeny v Rusku přibude po bolševické revoluci, gulazích a stalinistickém teroru další – období jeho vlády. Celý západní svět měl za to, že Rusko perestrojkou nastoupený kurz demokratizace společnosti už nikdy neopustí. Viděno prizmatem dnešních dní šlo jen o krátkou přestávku, aby se zlo mohlo nadechnout a personifikované osobností Vladimira Putina pokračovat v generální linii nastolené Leninem a Stalinem.

Josef Šaur (1981) vystudoval obory ruský jazyk a literatura a historie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity a působí zde jako odborný asistent na Ústavu slavistiky. Ve své výzkumné činnosti se zaměřuje na ruskou literaturu, kulturu a historii. Nejvíce poutá jeho pozornost ruské společenské a politické myšlení a jeho souvislosti s ruskou literaturou. V poslední době se také věnuje reflexi současné ruské literatury v českém prostředí.

Válka na Ukrajině a mohutná dezinformační kampaň, kterou (nejen) v souvislosti s ní Rusko proti západním demokraciím vede, znovu vyzvedly do popředí řadu otázek. Například o tom, kde leží hranice mezi právem na informace a únikem utajovaných informací a zda se dnešní ideologie transparentnosti, prosazovaná některými radikálními aktivisty a žurnalisty, neobrací proti samotným demokratickým zemím, zájmům i bezpečnosti jejich občanů. Příkladem může být mediální společnost WikiLeaks, založená v roce 2006 Julianem Assangem.

Na stránkách časopisu Kontexty (a nejen zde) již delší dobu probíhá debata o tom, jak by měl politický konzervatismus reagovat na měnící se podobu západního světa, jenž je dnes ohrožován nejen zvenčí (migrací, rostoucím vlivem Číny, energetickou krizí a nejnověji ruskou agresí na Ukrajině), ale především zevnitř nástupem nejrůznějších neomarxistických ideologií, společenskou polarizací, postupnou ztrátou tradičních hodnot i svobody slova. Následující text se tomuto problému věnuje v širší perspektivě. (…)

V londýnské čtvrti Highgate se na hřbitově nalézá podivný náhrobek. Představuje ho mohutná hlava v hrůzné nadživotní velikosti na velkém kamenném kvádru. Na čelní straně se velkým zlatým písmem skvějí dva citáty: „Proletáři všech zemí spojte se“ a „Filosofové svět jen různě vykládali, jde však o to jej změnit“. Mužem, jehož nákladný pomník nechala v šedesátých letech 20. století postavit Komunistická strana Velké Británie, je samozřejmě velký vizionář Karel Marx. Dodnes k němu přicházejí poutníci z celého světa, kteří stále věří, že změnil svět k lepšímu.

Dlouho jsme nezažili komunální volby, po jejichž konci by bylo tolik spokojených aktérů. Někteří proto, že zvítězili v nějaké disciplíně, v níž si předem věřili; jiní proto, že udrželi minulé pozice; další proto, že neprohráli tolik, kolik čekali. Při vší úctě k výsledkům jednotlivých stran je zapotřebí připomenout následující: kandidáti současných i bývalých parlamentních politických stran a hnutí představovali jen asi 29 % všech kandidátů. Tedy přes 71 % kandidátů bylo buď zcela nezávislých, nebo podpořených při kandidatuře podpisy spoluobčanů, či navržených tzv.

Od jmenování vlády Petra Fialy neuplynul ani rok, a už má za sebou nejen hlasování o nedůvěře v poslanecké sněmovně (v době českého předsednictví EU, což už asi patří k místnímu politickému koloritu), ale i jakési referendum nanečisto vyhlášené opozicí v komunálních a senátních volbách. Navzdory tomu, jakým obrovským a bezprecedentním problémům dnes vláda čelí, pro ni komunální volby dopadly dobře (viz analýza Stanislava Balíka, s. 4) a senátní dokonce skvěle.