Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Za přínos Lisabonské smlouvy bývá, podobně jako v případě někdejší smlouvy ústavní, považováno posilování úlohy Evropského parlamentu. Jde o jedinou přímo volenou instituci EU, zmírňuje se tím prý proto tolik kritizovaný demokratický deficit.Připomeňme jen, že Lisabonská smlouva Evropský parlament zrovnoprávňuje s Radou ministrů v rozpočtové proceduře, rozšiřuje opět (podobně jako amsterodamská a nicejská revize) spolurozhodovací proceduru.

Vznik nové Strany svobodných občanů je svým způsobem přelomovou událostí. Necelých pět let od vstupu do Evropské unie se u nás poprvé rodí politický subjekt, který staví významnou část svého programu na odmítavém postoji k současnému směřování evropské integrace a hodlá na něm vybudovat svou identitu v rámci politického spektra.Zrod „Svobodných“ zajisté odráží skutečnost, kterou někteří z nás už dlouho silně prožívají a upozorňují na ni, totiž neustálé posilování orgánů ES/EU na úkor členských států a s ním související nárůst moci „Bruselu“ nad naším každodenním životem.

ODS jásá. Nedávno prošla tak hlubokou sebereflexí, že usoudila, že je nejlepší nechat ve vedení strany vše při starém. Trefně to shrnul Jiří Pehe, který o posledním stranickém sjezdu ironicky poznamenává, že „zatímco sjezdovým sálem burácelo slovo ,změna‘, zacementovala se strana v pozicích, které povedou k jejímu dalšímu pádu“.

Urychlené přijímání klimaticko-energetického balíku, jenž má potenciál na dlouho dopředu výrazně ovlivnit fungování evropské ekonomiky, dalo většině zainteresovaných v prosinci zapomenout, že výsledné normy rozhodně nebudou z těch, jež napomohou vykolíkovat hřiště pro hru s nenulovým součtem. Skvěle se to po Novém roce ukázalo na půdě Evropského parlamentu.Na veřejném slyšení rozpočtového výboru se koncem ledna vedla učená disputace o tom, zda Unie vůbec disponuje dostatečnými zdroji k realizaci všech cílů své radikálně inovované energeticko-environmentální politiky.

Komisař Günter Verheugen minulý týden zveřejnil zprávu, jež údajně dokazuje, že Unie je schopna sebereflexe a umí zjednodušovat svou legislativu. Celá věc je ale poněkud složitější.Nejprve fakta. Iniciativu učinit unijní normy „more business-friendly“ Komise spustila v roce 2005 s cílem dosáhnout čtvrtinového snížení administrativní zátěže do roku 2012. Současně se zavázala uveřejňovat každoroční „strategické přezkumy“ shrnující dosažené úspěchy.

Každý nový prezident si lichotí, že právě on je ten hodnější a vznešenější, který začíná svět nanovo. Když se ale Barack Obama ve svém inauguračním projevu obrátil k muslimům větou „k muslimskému světu hledáme novou cestu vpřed, založenou na vzájemném zájmu a respektu”, byla tato formulace zbytečně obranná a kajícná.

Po podzimním debaklu ODS v krajských a senátních volbách mnozí nespokojenci zoufali nad tristní situací české pravice, která potřebuje obrodu a novou krev do žil. Byly zahájeny určité diskuse, jejichž aktéři postupně odkryli karty a poodhalili podstatu nově vznikajících pravicových projektů, které se měly stát důstojnou konkurencí ODS v oblastech, kde tato strana údajně trpí nedostatky (hodnotová politika, evropská integrace), případně se stát jejím politickým partnerem.

Knihu pamětí Roky na Downing Street vydala Margaret Thatcherová v roce 1993 v nakladatelství HarperCollins Publishers v Londýně. Věnovala ji svému manželovi a rodině. Jedná se o impozantní dílo o rozsahu 914 stran, doplněné mnoha fotografiemi a vybavené kvalitním rejstříkem, seznamem zkratek, chronologickým přehledem a seznamem všech členů vlád Margaret Thatcherové.Kniha je rozdělena do osmadvaceti kapitol, které pokrývají jednotlivé části autorčiny premiérské kariéry. Jedná se tedy o jakýsi soubor tematických esejů, z nichž každý má rozsah cca 10–40 stran.

Současná krize není americkým produktem. Selhání světové ekonomiky spočívá v nezdravé interakci mezi chronickým sklonem některých zemí k excesivní nabídce a chronickým sklonem opačné povahy jiných zemí k excesivní poptávce.

Plynová krize skončila, ruský plyn přitéká, a Ukrajina tak Evropu opět přestane zajímat. Jistě, jde o poněkud přehnané konstatování, lze však říci, že Ukrajina nás (přesněji řečeno západní a střední část starého kontinentu) vždy zajímala méně, než by bylo třeba. Přitom se v této zemi počíná schylovat k rozhodujícímu politickému zápasu, který může zásadně rozhodnout o dalším směřování druhého největšího evropského státu – tedy počítáme-li Rusko do Evropy.Koncem ledna 2010, neboli takřka do roka a do dne, na Ukrajině proběhne první kolo prezidentských voleb.