Nakladatelství Centrum pro studium demokracie a kultury, o.p.s.

Obě knihy propojil už brněnský podvečer konaný v půdních prostorách Mahenova památníku ve středu 17. 6. 2015. Jeho protagonista Ivo Harák, pedagog, literární kritik a svého času začínající básník, nejenže na něm představil svou druhou monografii (předchozí zasvětil Zdeňku Rotreklovi), ale na pozadí Suchého veršů – sdíleně ze Slz věcí přednesených Milenou Fucimanovou (!) – vděčně poodhalil i působení Josefa Suchého jako taktního literárního rádce a zasvětitele do hájemství poezie: „Musí být někde ukotvena. Ve světě duchovním… ale také v reálném světě, v nějaké reálné krajině.

Práce s mraky

Ptáci se ze zvyku lehce vznášejí nad těžkým světem.

Zkřížené ranní zvuky.

Smyčce vzduchu,

dolaďuje se.

Hluboko v souřadnicích

tažná křídla.

Ptáci ze zvyku lehce přelétají přes těžký svět.

Pracují mezi mračny

v křiku.

Pár bílých oblaků mění směr.

(…)

Po normalizaci v roce 1970 si mohla Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě pouze občas připomenout předchozí krátké, ale intenzivní období, kdy v ní vystavovali současní špičkoví výtvarní umělci. Jednou z několika světlých výjimek byla v roce 1981 výstava obrazů Miroslavy Zychové z nedalekého Hlinska.

Rozkvétáme

Město se dál mění patří teď k němu i mé nové zuby

Z pohyblivých popelů davu

vypluje pípnutí

a zas v nich zmizí

V lese je křesílko z rudého plyše

byť jen mezi dvěma prsty u nohou

nepozorné houbařky

Střídavě zezlátlý list

plátek zjitřeného masa

útlý úšklebek

zčeřeného vzduchu

A tak dál

až do vyčerpání zásoby

(…)

Michal Maršálek (1949), básník a esejista. Pracuje jako primář Psychiatrické nemocnice Bohnice. Žije v Praze. Kromě básní a psychiatrických publikací píše eseje o vztahu umění a duševních poruch. Vlastní hypotézu, vysvětlující dosud neobjasněný smysl tvorby rakouského sochaře F. X. Messerschmidta, který na konci 18. století vytvořil rozsáhlý soubor bizarních soch, shrnul v knize editorů Kaňovského, Bhatii a Rosalese: Dystonia and dystonic syndromes (Springer, Wien 2015). Básně publikuje především v časopise Tvar.

Asi jeden z nejznámějších obrazů ruského malíře Ilji Jefimoviče Repina Záporožští kozáci píší dopis tureckému sultánovi, známý též pod kratším názvem Záporožci, na němž Repin pracoval v letech 1880–1891, zachycuje legendární událost, o níž se neví zcela jistě, zda se skutečně udála, a pokud ano, tak kdy. Případný originál dokumentu se nezachoval, kolovala řada verzí, lišících se mimo jiné datem, jménem kozáckého velitele i adresátem. Nejčastěji se dopis datuje do roku 1676 a adresátem je turecký sultán Mehmed IV. Ten vyzval záporožské kozáky, aby se mu podřídili:

Ten, kdo se zajímá o proměny města Brna ve 20. století, má v posledních letech hodně důvodů k radosti. Po mimořádném počinu, jakým byl vznik Brněnského architektonického manuálu BAM (internetová databáze 2011, tištěná publikace 2012), si milovníci historie mohou dopřát další tematické procházky městem – po průvodci Brno nacistické (Host 2013) se nejnověji představilo také Brno stalinistické (Host 2015).

V Kontextech č. 4/2015 zareagovali Ladislav Jakl, Václav Klaus a Jiří Weigl Polemikou o kulturní politice na dvě statě zveřejněné v č. 2/2015. Kritizované články vznikly jako odezva na snahu redakce časopisu Kontexty iniciovat diskusi na téma, které považuje za dlouhodobě neprávem marginalizované. Obsah a podoba polemiky ze strany představitelů Institutu Václava Klause však přinejmenším u mne, jakožto autora jednoho z uvedených článků, vyvolávají značné rozpaky.

Německý filosof Friedrich Nietzsche, jehož dílo pobláznilo na počátku dvacátého století uměleckou modernu, v jedné z pasáží své aforistické Radostné vědy z roku 1882 obratně vystihuje nejvnitřnější povahový rys Němců a jejich umění. „Pokud Němec jednou propadne vášni,“ píše se sarkasmem sobě vlastním, „pak se v ní chová, jak právě musí, a na své chování už nemyslí.

Střídající se myšlenková paradigmata a estetické módy nás informují o proměnách kolektivního životního pocitu, k nimž průběžně dochází. Změny naléhají přirozenou cestou generační obměny i prostřednictvím nových technologií. Některé vlivy se projeví v mediálně přeformovaném veřejném mínění hned, jiné až po nejasné lhůtě. Proměny „Zeitgeistu“ mohou pramenit ve výkyvech politické či ekonomické situace v naší zemi, v Evropě, ale též v zeměpisně i mentálně vzdálených zemích, v USA, v Rusku, snad i v Číně.